ADOLFOVICE

Historie osad, obcí a měst Jesenicka

Název obce, německy Adelsdorf, byl dán této lokalitě pravděpodobně podle osobního jména zakladatele. V roce 1964 byly Adolfovice spojeny se sousedním Domašovem v jednu obec s názvem Bělá pod Pradědem. Pečeť Adolfovic je doložena z první poloviny 18.století a je na ní zobrazena bohyně Spravedlnosti. Vlastní obec má protáhlý tvar v severojižním směru a leží v nadmořské výšce 474 m při říčce Bělé jižně od Jeseníku a Bukovic, kolem silnice, která směřuje z Jeseníku k Červenohorskému sedlu a dále na jih.
Adolfovice jsou poprvé zmiňovány roku 1284 a patřily vratislavským biskupům. Již tehdy zde byla asi menší tvrz a kostel. Je však také možné, že tvrz vystavěli příslušníci loupeživého rodu Haugwitzů, kteří získali tento majetek někdy na počátku 14.století. Po vystřídání dalších majitelů získali ves po roce 1505 známí podnikatelé Fuggerové, ale roku 1547 byla opět včleněna do biskupských statků a podléhala vrchnostenskému úřadu ve Frývaldově. Po třicetileté válce tu bylo 25 sedláků a 13 zahradníků. Byla to těžká doba, protože ani Adolfovicím se nevyhly čarodějnické procesy. Koncem 18.století začala vrchnost rozprodávat zájemcům půdu, a tak se počet usedlíků poměrně rychle zvětšoval, v roce 1836 zde žilo již 1053 lidí ve 155 převážně dřevěných domcích. Ve vsi byla již od 16.století pila, od 18.století potašovna a dvě bělidla, od počátku 19.století i pálenice, většina těchto podniků patřila k fojtství. Původní kostel byl asi zničen za husitských válek. Nový kostel, tentokrát i se školou, postavili Adolfovičtí společně s Domašovskými v roce 1730. Ves velmi často trpěla velkými povodněmi (například v roce 1903). Adolfovice si v nové době udržovaly poměrně velký, i když mírně klesající počet obyvatel, který v roce 1900 dosáhl výše 1370 ve 185 domech. Byla to před rokem 1918 výhradně německá obec (roku 1930 zde žili jen 2 Češi), takže po úplné výměně zdejších usedlíků se do roku 1950 snížil počet obyvatel na 799 ve 188 domech. Tento pokles byl ovšem menší než v ostatních obcích Jesenicka. Při sčítání v roce 1991 bylo v Adolfovicích 776 osob a 179 domů.

Katastr Bělé pod Pradědem se rozrostl na ohromný rozsah 9213 hektarů, což znamenalo co do velikosti druhé místo v celém okrese Šumperk. Po zrušení poddanství se Adolfovice dostaly do kompetence okresního soudu i politického úřadu ve Frývaldově. Zdejší obyvatele nemohla uživit pole, ale ani les a přadláctví. Postupně byly zakládány další, i když poměrně malé závody. Většina z nich navazovala na tradici dřevařského průmyslu, ať již to byla od roku 1881 továrna na nástroje a pily A. Legler, nebo od roku 1916výroba dřevité vlny firmy M. Weihonig. Dolování železné rudy, o němž jsou jen velmi sporadické zprávy, skončilo definitivně po roce 1850. Za první republiky měli v obci zprvu hlavní slovo němečtí křesťanští sociálové, po nich přívrženci K. Henleina. Za druhé světové války tu bylo několik poboček zajateckých táborů. Po novém osídlení se v Adolfovicích udržel, i když za jiných podmínek, zdejší dřevozpracující průmysl. Továrna na pily a nástroje byla v roce 1947 převzata národním podnikem Pilana v Hulíně. Připojením obdobného provozu v Domašově (po roce 1848) došlo k mnoha organizačním i výrobním změnám, zejména k přechodu na výrobu garnýží a v roce 1960 k převodu do okresního průmyslového podniku Jesan, v tomto rámci a po vybudování nových provozoven byl opět změněn výrobní sortiment na výstroj pro běžecké lyže. Adolfovické JZD se v roce 1962 spojilo s obdobným družstvem v Domašově a v roce 1974 s ještě větším celkem v Jeseníku. Po spojení Adolfovic  a Domašova v roce 1964 se osudy všech sídlištních lokalit při horním toku Bělé odvíjely společně v rámci nové obce Bělá pod Pradědem. Výuka dětí byla v roce 1967 soustředěna do dolnodomašovské školy, která ve skutečnosti stojí i s kostelem na hranicích mezi Domašovem a Adolfovicemi. Občané Adolfovic získali přístavbou a adaptací kulturní dům a kino. Vedle toho byl v obci v roce 1990 jediný obchod, také hostinec, ubytovací zařízení a tělocvična. V Adolfovicích má sídlo správa polesí Bělá Lesního závodu v Jeseníku. Podstatná část adolfovického katastru je součástí Chráněné krajinné oblasti Jeseníky. Patří sem také značně vzdálená Jiřího chata pod vrcholem Šeráku a Keprníkem. Na Zámeckém kopci u vesnice jsou dnes patrné jenom zbytky základového zdiva bývalé tvrze asi z počátku 14.století.