A co čert nechtěl, situace se opakuje i letos. Ještě v létě se tudy dalo projet na horském kole, cesta byla relativně vyspravena a vyhovovala cyklistům i běžkařům. Dnes jsou v ní vytlačené koleje místy až 30-40 cm hluboké, v zatáčkách je z cesty oraniště, kudy lze jen těžko přejít i pěšímu turistovi. Cesta je jednoduše hin. Těžařská společnost prý stahuje dříví. Na prahu zimní sezóny a podle motta “po nás potopa”.
“Je to k uzoufání,” napsal jsem tehdy. A je to stále totéž, píšu nyní. A i když mě to nebaví, budu to psát asi i v budoucnu. Asi jsme odsouzeni si prožít své chyby stále dokola. Přitom letošní letní sezóna patřila k těm nejlepším za posledních x let. Začali nás objevovat i Pražáci, jejichž průměrné platy se s těmi našimi nedají srovnávat. Obecný lid obecně přestal preferovat zahraniční dovolenky a jal se znovu objevovat krásy naší přírody. Místo toho, abychom tuto příležitost uchopili za pačesy, zase si někteří hrají na bohorovné. Však se nic tak hrozného nestalo, pár turistů půjde jinudy, že ano.
Je to jak s těmi volbami. Pořád a stále bude (pomalu nesvéprávná) většina volit stále ty stejné šíbry, protože by ti noví byli zase stejní. A jaký lid, taký parlament. Proto budeme mít stejného prezidenta, o kterém sice všichni vědí, že je to nafoukaný narcis, který škodí kudy chodí. Ten druhý, který se vypracoval sám bez zhoubného vlivu komunistů i komunismu, přece bude úplně stejný a vlastně jej vůbec neznáme, cizáka jednoho.
Takže s novým rokem jedno jediné a veliké přání. Ať už se to konečně změní. Ať už jdou dopředu lidé, kteří něco umí, znají a něco už dokázali. A ať se toho ve zdraví dožijí, už v tom roce 2008, všichni ti, kteří o to stojí.