Spokojený nespokojený rodič nebo naopak
Dobrý den vážení přátelé, dovoluji si vám v příloze zaslat kopii článku, který se dnes objevil v Jesenickém týdeníku. Vzhledem k tomu, že se jedná o naše děti a jejich vzdělávání se domnívám, že by neměl uniknout naší pozornosti.
Byl jsem již přesvědčen, že frustrace a hloupost již byla naplněna mírou vrchovatou...hle jak jsem se zmýlil. Je jen z podivem, jak mohou seriozní noviny vytisknout jakýkoli škvár, plný pomluv a lží, aniž by si neověřily alespoň základní skutečnosti. A podpis? Netřeba ...autor je redakci znám. A myslím, že redakce není sama!
Když jsem byl malý a můj dědeček mi neustále opakoval, že nejhorší co člověka může potkat je srážka s blbcem, ani jsem netušil jak hlubokou moudrost mi předává.
Škoda jen, že nemohu pisatele oslovit když jej neznám, ale řekl bych mu jediné...titulek k článku je skvělý a já jsem moc rád, že moje dcera má to štěstí a může prožívat POHÁDKU Z MONTE KRÁLOVSTVÍ na vlastní kůži se svými skvělými učiteli a asistenty.” Otakar Blahník
Anonym to není
Inkriminovaný článek byl podepsán „Autor je redakci znám“, to však neznamená, že se jedná o anonym. Reakci pana Blahníka jsme proto autorovi přeposlali.
Vážený pane Blahníku, máte jistě právo na svůj názor a věřím Vám, že jste šťastný, že Vaše dítě je v pohádkovém Monte království. Paní Ingrová mě  průběžně informovala, že ostatním rodičům nic nevadí a vše se jim líbí,  dokonce se jim prý moc líbilo, že si děti mohly vybírat spolužáka,  který k nim do třídy smí přistoupit, líbí se jim, že děti nosí krabice atd. Líbí se jim třeba taky, že při Mikuláši čerti nesmí do Monte třídy jít dělat legraci. Tito rodiče si mnohdy také přejí, aby Monte už mělo i svou budovu, svou družinu, asi aby se nemuseli setkávat s ostatními dětmi. Některým z nich vadí běžná družina, nechtějí tam ani své děti dát (přitom klobouk dolů před paními vychovatelkami, které se ve Vápenné dětem opravdu hodně věnují, panuje tam spontánní, radostná atmosféra). Když jsem rodiče na setkáních občas poslouchala, říkala jsem si, proč si vlastně nezaloží soukromou školu, ubylo by jim asi starostí a nepochopení s lidmi, kteří na státní škole jaksi očekávají, že tam budou jejich děti vzdělávat v souladu se zákony - tedy nenábožensky, v duchu demokracie, s respektem, při rovném přístupu ke vzdělání, i s ohledem na bezpečnost dětí a školní výsledky. 
Článek byl ale hlavně o těch dvou odvážných dívkách, které projevily svůj názor a o tom, že to je cenné a že chci ty holky povzbudit, že nedělají nic špatného, když chtějí jen nosit svou aktovku. Jsou tam další děti, které se odhodlávaly k tomu nosit aktovku. Jsem ráda, že tu takové děti máme.  Ono dělat a říkat věci, které se nelíbí třeba paní Ingrové, není tak úplně snadné. Některé děti se jí i trochu bojí, někteří dospělí možná též (asi ne ti její kamarádi, což je asi  značná část Monte dětí a jejich rodičů).  A tak děti třeba číhají, aby mohly proběhnout s aktovkou neviděny, šeptají si v šatně, že chtějí taky nosit své věci v aktovce, příp. když náhodou spolupracují s tím rebelem, co nosí aktovku, a ona vejde do třídy, dělají, že se s ním neznají. Paní učitelce i některé jiné děti vadí a svůj hněv dává otevřeně najevo - třeba ve chvíli, kdy dítě odmítne zpívat  Zdrávas Maria  při přípravě vánoční akce. Mám dojem, že některé děti byly v Monte (při relativně malých třídách a podpoře asistentů) poněkud na okraji zájmu učitele. Samozřejmě si o mě pane Blahníku můžete myslet, že jsem blbá,  na to máte právo. Klidně napište další oslavný článek o kvalitách, které na Monte vidíte Vy.
Nejen kritika
Ony tam jsou i světlé stránky. Mnohdy je učivo podáváno zajímavou formou a dobré jsou i pomůcky. Paní učitelka Ingrová umí dělat legraci. Pan učitel Hanulík je upřímný člověk a k dětem se chová dobře, umí i vyslovil jiný názor než má paní učitelka Ingrová, byl ochotný se bavit věcně, i když mu to nebylo příjemné. Pan Buček má myslím velkou šanci být dobrým učitelem, netrpí žádnou představou nadřazenosti, k dětem je laskavý, umí naučit i udělat legraci, dbá i na bezpečí dětí, neřeší nijak jejich náboženství. Mluví slušně s rodiči. Dokonce bral děti na velkou přestávku ven spolu s ostatními žáky školy, což dříve kdoví proč nešlo. Je toho jistě ještě víc dobrého, třeba zajímavá výuka angličtiny,  laskavá paní asistentka Anetka atd.
Chyby se  dělají, to je život, většina ale napravit jde.  K nápravě chyb však zpravidla nedojde tím, že je člověk, který si chyby všimne, označen za zdroj potíží. Přitom učitelé jdou dětem vzorem,  i  v tom, jak se sami staví ke svým chybám.
Ve Vaší reakci jsem pane Blahníku nenašla, že byste se vlastně k té samotné, konkrétní věci, o které jsem psala, vyjádřil.  Možná se zkuste zeptat svého dítěte, co si myslí o krabicích, třeba budete překvapený. Jestli Vás jen moc frustruje, že někdo má jiný názor než Vy, doporučuji s tím něco dělat na Vaší straně hřiště. Zatím máme svobodu slova. Neberu Vám Vaše názory. Mimochodem překvapilo mě, že jste šířil ten článek mezi  takovou spoustu lidí, jen jestli jste náhodou kopírováním článku a tím rozesláním  neporušil nějaká ta práva? Montessori a všem dětem i učitelům držím palce. 
S pozdravem maminka osmiletého “rebela s aktovkou”, ale i s vlastními názory, který se asi jako jediný přiznal, že se nemodlí a že  velikonoce holt slaví jako svátky jara (paní Ingrová mi pak soukromě vysvětlila, že to teda svátky jara nejsou), a který už je naštěstí na jiné škole a žádné děti z Monte království tak už  “kazit” nebude :-). Kateřina Telčerová