Bílá Voda – Bílá Voda jako ves vznikla až kolem roku 1532. Její vývoj byl ovlivňován střídáním vlastníků panství. Za třicetileté války však zpustla natolik, že musela být prodána. Nakonec skončila v majetku kladské větve Lichtenštejnů. Po roce 1945, kdy byly uzavřeny hranice do Polska byla obec velmi obtížně doosidlována. Jejímu rozvoji přispělo zřízení psychiatrické léčebny v roce 1954 a od roku 1950 pak byla využita k internaci řeholních sester z celých českých zemí. A právě do tohoto území umístila svůj román „Bílá Voda“ Kateřina Tučková. V románu, který psala dlouhých deset let otevřela téma násilné internace řádových sester komunistickým režimem.
Kateřina Tučková se narodila 31. října 1980 v Brně. Je známou českou spisovatelkou, historičkou umění a kurátorkou. Vystudovala Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy a Filozofickou fakultu Masarykovy univerzity. Proslavila se zejména díly „Vyhnání Gerty Smirch“, „Žitkovské bohyně“ a „Bílá Voda“ . Je držitelkou mnoha ocenění npř. „Cena Josefa Škvoreckého“ (2010), „Magnezia Litera 2010“ (2010) a mnoha dalších.
A právě do prostředí Bílé Vody bylo zorganizováno dne 26. června autorské čtení z tohoto posledního románu. Účast byla ohromná a překvapila zejména organizátory, autorku nevyjímaje. Připravené prostory ani náhodou nepokryly potřebu míst. Po menších zmatcích, které ostatně rychle a úspěšně vyřešili organizátoři společně se starostou obce Miroslavem Kociánem se autorské čtení uskutečnilo venku pod širým nebem. Díky počasí a mile vystupující autorce bylo setkání velmi příjemné. A byli zde posluchači z hodně dalekého okolí.
Autorka sdělila svůj záměr, který měla při psaní tohoto románu a přečetla úryvek z kapitoly „Temná noc Leny Lagnerové, červen 2007“: „Lena leknutím zalapala po dechu. Stála tam neschopná pohybu, němě zírající na obnažené maso na Agnieszčině hrudi, vyceněné ostré zuby a slepě vypoulené oči, na zpřelámané králičí hnáty visící z otvorů dětské košilky, jíž prosakovaly krvavé skvrny. „Nevinně prolitá krev volá k Bohu o pomstu a ta přijde! Za to, žes mu nechala rozdrtit hlavu, rozmačkat tělo, urvat ruce a nohy, za to budeš pykat před Božím soudem! Bůh je spravedlivý a nenechá vraždu bez trestu. Lituj svých hříchů, dokud můžeš!“
Králík, dítě, obnažené maso, oko vyhřezlé z důlku, krev pomalu kapající na Agneszčiny boty, Mačkova k nebi vztyčená paže, nehybná tvář dívčina otce a křik pronikající do morku kostí…“
Celou akci moderovala Martina Kociánová, autorka zodpověděla několik dotazů z řad posluchačů a poté se věnovala podepisování knihy celé řadě zájemců, kteří si ji již předem zakoupenou dovezli, či si ji koupili na místě.
Akce to byla velmi pěkná a jistě mnoha přespolním přispěje k poznání této lokality a její historie.
(JL)
Diskuze