Abychom vám mohli poskytovat služby sociálních sítí, používáme na tomto webu soubory cookie. Soubory cookie slouží k osobnímu přizpůsobení obsahu, poskytování reklam na míru. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s používáním souborů cookie.

BERNARTICE

Historie osad, obcí a měst Jesenicka Název obce je zřejmě odvozen od osobního jména zakladatele Bernarda nebo Bertolda, čemuž odpovídalo i dřívější německé označení, ustálené teprve od 19.století v podobě Bartdorf. Roku 1850 byly k Bernarticím připojeny dříve samostatné obce Bukovágn (Buchsdorf) a Horní Heřmanice (Ober Hermsdorf), které si i nadále podržely vlastní katastr, zatímco přímo na katastru původních Bernartic vznikly osady Gotartovice (Gottharsdorf) a Pavlinka (Paulinsburg). Obecním znamením Bernartic byl tzv. tlapatý kříž, doložený na pečetích od počátku 18.století. Buková měla na své pečeti položenou radlici a z ní vyrůstající tři růže, Horní Heřmanovice vázu a v ní pět růží. Areál
Bernartice

Historie osad, obcí a měst Jesenicka


Název obce je zřejmě odvozen od osobního jména zakladatele Bernarda nebo Bertolda, čemuž odpovídalo i dřívější německé označení, ustálené teprve od 19.století v podobě Bartdorf. Roku 1850 byly k Bernarticím připojeny dříve samostatné obce Bukovágn (Buchsdorf) a Horní Heřmanice (Ober Hermsdorf), které si i nadále podržely vlastní katastr, zatímco přímo na katastru původních Bernartic vznikly osady Gotartovice (Gottharsdorf) a Pavlinka (Paulinsburg). Obecním znamením Bernartic byl tzv. tlapatý kříž, doložený na pečetích od počátku 18.století. Buková měla na své pečeti položenou radlici a z ní vyrůstající tři růže, Horní Heřmanovice vázu a v ní pět růží. Areál těchto pěti v podstatě zemědělských sídlišť je rozmístěn v úrodném kraji Vidnavské nížiny (nadmořská výška kolem 250 mn) při státní hranici s Polskem (do roku 1945 s Německem). Všechny tři katastry měly značnou výměru 2902 hektary, z toho připadlo na Bukovou 575 a na Horní Heřmanovice 386 hektarů.

V roce 1959 došlo na území obce k relativně velmi malé korektuře hranic  ve prospěch Polska (katastr 2851 ha). Ve všech pěti lokalitách sídlilo v polovině 19.století kolem 3000 lidí, ale jejich počet se v následujících desetiletích pomalu snižoval, v roce 1900 zde bylo 2951 osob a 431 domů. Obyvatelstvo bylo výhradně německé, teprve po roce 1918 se tu objevila skupina Čechů, převážně státních zaměstnanců (v roce 1930 se k české národnosti hlásilo 71 osob). Vzhledem k odsunu Němců a novému osídlení klesl počet obyvatel v roce 1950 na 1188 ve 242 domech a v roce 1991 na 884 obyvatel ve 215 domech, z toho v Bukové 73 osob a 29 domů a v Horních Heřmanicích 60 osob a 19 domů. O starších dějinách tří do roku 1848 samostatných obcí je nutno pojednat zvlášť.

Osudy Pavlinky  také Gotartovic jsou spojeny s Bernarticemi. O Bernarticích existuje první písemná zpráva z roku 1291, i když podle stavebního rázu tehdejšího kostela je ves určitě starší. Byla to mimořádně velká vesnice se 70 lány. V 15. Století zde byly dva dvory, z nichž dolní patřil ke zdejšímu fojtství a horní k majetku vratislavského biskupství. Koncem 16.století zde bylo stále ještě 44 lánů, ale jenom část byla obdělávána. Rozdělení vsi na dvě majetkově odlišné části se udrželo asi do roku 1579, kdy byly pozemky horního dvora rozprodány, kdežto fojtský majetek i nadále střídal majitele. Bernartice patřily k těm vsím, které byly mimořádně těžce a snad nejtížeji na Frývaldovsku postiženy za třicetileté války. Ves byla několikrát vypleněna vojsky obou válčících stran a roku 1633 podlehli téměř všichni zdejší osadníci moru, zůstalo jich naživu jen třináct.

Roku 1650 bylo z 26 před válkou obhospodařovaných lánů dvacet pustých. Zaniklo i několik rybníků a pravděpodobně i zdejší olejny. Neobjevuje se také již škola, která je připomínána na počátku 17.století.  V 18.století se ves opět zalidnila, i když ji roku 1713 znovu postihla morová nákaza.  Roce 1722 tu bylo již 60 usedlých sedláků a 102 zahradníků. Fojtství se statkem koupila v roce 1799 Pavlína Rustová, manželka ředitele biskupských statků a matka lékaře Jana N. Rusta z Javorníka. Podle ní byla nazvána i nová osada Pavlinka, která vznikla rozparcelováním pozemků dvora kolem roku 1782 a postavením pivovaru, palírny a mlýna. Podobným způsobem vznikla kolem roku 1780 osada Gotartovice, která byl nazvána podle vratislavského biskupa Gottharda Filipa Schaffgotsche.  V roce 1848 vlastnil majetek fojtství statkář Josef Latzel, tehdy poslanec říšského sněmu. Buková pravděpodobně neodvozuje své jméno, jak by se mohlo zdát, od buku a bukového lesa, ale od osobního jména Buchwald (něm. Buchwalsdorf). Poslední německý oficiální název zněl Buchsdorf. Není jisté, zda je Buková totožná s vesnicí, pro kterou byla v roce 1248 vystavena lokační listina vratislavského biskupa. Bezpečně je doložena na přelomu 13. a 14.století. Patřila k biskupskému území, ale bylo zde také dědičné fojtství, které často střídalo majitele. V 16.století se v okolí kutalo, šlo pravděpodobně o stříbrnou rudu. Za třicetileté války ves úplně zpustla, zdejších 14 lánů zůstalo neobděláno, a teprve po skončení války se někteří z dřívějších usedlíků vrátili. Roku 1836 měla Buková 120 domů a 775 lidí. Byla zde i dílna na výrobu jehel a škola, která je uváděna roku 1777.

Horní Heřmanice jsou poprvé zmiňovány kolem roku 1266. Jméno mají zřejmě od zakladatele Hermanna (Heřmana), čemuž odpovídá i německý název Hermsdorf. Přídavné jméno Horní (Ober) bylo k názvu přidáváno až po rozdělení Slezska v roce 1742, aby se tak odlišila rakouská část vsi od Dolních Heřmanic (Unter Hermsdorf) v Německu (dnes Jasienica Górna v Polsku). I tato ves patřila k biskupskému majetku, ale byly zde dva svobodné statky, často měnící  majitele. Také tato původně větší investice za třicetileté války značně zpustla, protože v roce 1653 ze 17 lánů leželo 9 ladem.V roce 1648 se zde utábořila celá švédská armáda pod velením generála WIttenberga, která odtud vytáhla přes Kladsko ku Praze. Situace se zlepšila až v průběhu 18.století, ale další škody přinesly rakousko-pruské války a rozdělení vsi státní hranicí v roce 1742. Zdejší fojtství bylo již roku 1414 rozděleno na dvě části s dolním a horním dvorem, k jejichž spojení došlo opět až koncem 16.století. Potom se v držení fojtství vystřídala celá řada majitelů, jako poslední od roku 1819 až do roku 1934 rod Gerblichů. Roku 1836 měly Horní 46 domů a 355 obyvatel, část z nich se vedle zemědělství zabývala přadláctvím.

Všechny uvedené obce i osady získaly v roce 1850 společnou obecní samosprávu se sídlem v Bernarticích a byly začleněny do soudního okresu Javorník v politickém okrese Frývaldov. Vzhledem k poloze v úrodné části Jesenicka se ve všech částech katastru rozvíjela úspěšně zemědělská výroba a zásluhou majitele bernartického fojtství J.Latzela byl postaven jeden z prvních cukrovarů ve Slezsku, avšak na německé straně hranice v Horních Bernarticích. Největší pozemkový majetek vlastnily vedle bernartického biskupského dvora bývalé fojtské statky v Bernarticích, Bukové a Horních Heřmanicích, všechny s rozlohou kolem 240 hektarů půdy, a to i po roce 1918, protože první pozemková reforma se jich dotkla jen nepatrně. Zdejší statkáři byli také iniciátory při zakládání různých zpracovatelských závodů, zejména lihovarů a likérky v Bernarticích a v Bukové. Určitým specifikem Bernartic byla od roku 1892 továrna na zápalky, kterou po roce 1918 jenom dočasně nahradila výroba čistících a pracích prostředků. Tradici měly v celém areálu mlýny, postupně přibyla pila v Bukové a některé další menší provozovny včetně lomů. Důležitou roli sehrála lokální železnice, postavená v roce 1896 z Dolní Lipové přes Bernartice do tehdejšího Německa. A o rok později z Bernartic do Javorníka. K nejstarší škole v Bernarticích přibyly ještě před rokem 1848 také školy v Bukové a Horních Heřmanicích. Česká menšinová škola v Bernarticích z roku 1929 se udržela z pochopitelných důvodů jenom do podzimu roku 1938. Nejdůležitější a nejvýznamnější však byla zemědělská škola v Horních Heřmanicích, která byla založena roku 1869 jako jedna z prvních škol tohoto typu v celém Slezsku. Tato střední zemědělská škola se v průběhu let různě proměňovala . Od roku 1922 byla rozšířena na čtyřletou a vedle tzv. vyšší hospodářské zde existovaly různé dvouleté a kratší školy a kursy.

V politickém životě všech lokalit měla dlouhou dobu největší vliv německá křesťanskosociální strana, avšak ve volbách roku 1935 ji předstihla dost výrazně Henleinova Sudetoněmecká strana. Hospodářská struktura obce zůstala po odsunu Němců určitou dobu zachována, na zemědělské statky a průmyslové závody byli dosazeni národní správci. Od roku 1946 byla obnovena, ovšem již jako česká, zemědělská a hospodyňská jednoroční škola v Horních Heřmanicích. To vše se však velmi rychle změnilo v roce 1948, kdy byly i menší podniky a statky zestátněny a mnohé provozovny zrušeny a zastaveny. Bernartice poněkud paradoxně v době tzv.industrializace znovu získaly svůj původní zemědělský ráz. V roce 1990 byla v Bernarticích čistírna na osiva Státního statku Javorník a granulační linka na krmiva Společného zemědělského podniku. V Horních Heřmanicích působilo i nadále zemědělské odborné učiliště, v Bernarticích základní škola nižšího stupně. Dále je zde pošta a železniční zastávka v Horních Heřmanicích. Nejvýznamnější památkou v popisovaných lokalitách je nesporně farní kostel sv.Petra a Pavla v Bernarticích, který patří k nejstarším na Javornicku. Tento soud se však vztahuje pouze na původní jádro z období přechodu od románského k raně gotickému slohu, protože celkově byl kostel změněn v posledních stoletích dost podstatnými přístavbami, zejména věže v roce 1712 a boční lodě v roce 1896. Také barokní zámeček v Bernarticích byl podstatně poznamenán přestavbami v 19.století a empírový zámeček v Horních Heřmanicích byl dokonce v roce 1985 zbořen. Významným rodákem je kartograf Josef Juttner (narozen 1775), autor známého plánu Prahy.
 

Jak se vám líbil článek? Hodnocení: 4.0 Počet: 1 Nejlepší: 4 Nejhorší: 4

Diskuze

Vybrané video

Chaos v Kontře pokus

Anketa

ZŮSTAŇTE VE SPOJENÍ

POSLEDNÍ ČLÁNKY

POSLEDNÍ TWEETY

© 2024 Zakopcem.cz