Mnohem zajímavější než skutečnost, že nám bude další pětiletku šéfovat neomylný Václav, jsou reakce lidí a zahraničních médií na výsledek páteční volby.
Nikdo asi nebude pochybovat o tom, že se Klaus vyzná. Do vysoké politiky vstoupil v roce 1989 a jako téměř jediný z porevolučních průkopníků se dodnes udržel ve vysoké funkci. Dá se tedy považovat za jakéhosi posledního Mohykána.
Klaus náleží k personám, které u veřejnosti vyvolávají rozdílné reakce - od nekritického obdivu až po vášnivou nenávist. Způsobuje to styl prezidentova vystupování, jeho sebevědomí a názory. Někdo na něj uctivě zírá, jinému se otvírá kudla v kapse.
Hodně respektu sklízí pan prezident na Slovensku. Snad proto, že si ho naši východní sousedé pamatují z dob dělení československé federace, kdy jim nekladl překážky při vytváření samostatného státu, snad proto, že jeho manželka pochází z Bratislavy. Poté, co za řeku Moravu dorazily zprávy o výsledku volby, zavládla u mnohých lidí radost. Jejich krajanka je první dámou Česka. Slovenský tisk z Klause až tak nadšený není a v sobotních komentářích poznamenal, že ODS a ČSSD po volbě zůstaly špinavé ruce.
Polská média Klause ohodnotila jako pragmatického a cynického politika, jako pravý opak Václava Havla. Domnívají se rovněž, že příštího prezidenta budou volit přímo čeští občané. Jihoněmecký tisk považuje okolnosti volby za skandální. Další evropská média konstatují, že si Češi zvolili euroskeptika a odmítače klimatických změn. Zatímco kritiků EU bychom našli celou řadu, v ignorování vědecky dokázaných změn klimatu nemá Klaus konkurenci. Těžko říct, proč tak chytrý chlap hlásá klimatologické nesmysly. Pokud si ovšem klimatické změny zvolil jako prostředek ke svému zviditelnění, záměr vyšel dokonale.
Někteří Češi po volbě zálibně pomlaskávali, že na Hradě nebudeme mít cizáka Švejnara, který utíká z Ameriky do Česka před stářím, jiní úpí, že naším vládcem je opět muž, jehož vinou přišel stát o stovky miliard při privatizaci a že nás připraví o další miliardy. Oba názory považuji za extrémní. Před stářím se nikdo neschová ani na Čukotce a devadesátá léta, kdy bylo možno rychle přijít k nějakým stovkám miliónů, už dávno minula. Musíme rovněž připomenout, že mezi hodnocením privatizace laiky a odborníky existují propastné rozdíly. Zatímco široká veřejnost často považuje privatizaci za zlegalizovanou zlodějinu, ekonomové respektují skutečnost, že nedošlo ke zhroucení našeho trhu jako třeba v Rusku. Myslím, že na objektivnější hodnocení si budeme muset nějakých třicet let počkat.
Poslanci a senátoři nám tedy určili za prezidenta Václava Klause, solidního lyžaře, tenistu, dobrého ekonoma, zkušeného politika, příležitostného golfistu, do sebe zahleděného egoistu. Antiklausovci, nezoufejte, mohli jsme dopadnout hůř. A navíc, pravomoc českého prezidenta není nijak vysoká. Může sice pozlobit, zatrucovat si, ukazovat ramena, ale všechno v omezené míře. V průběhu nadcházejících pěti let aspoň můžeme Klause lépe poznat, neboť starému pánovi už o nic nejde, potřetí být prezidentem nemůže. Lze tedy očekávat, že bude častěji než dosud ukazovat pravou tvář.