Abychom vám mohli poskytovat služby sociálních sítí, používáme na tomto webu soubory cookie. Soubory cookie slouží k osobnímu přizpůsobení obsahu, poskytování reklam na míru. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s používáním souborů cookie.

BÍLÁ VODA

Bílá Voda

Historie osad, obcí a měst Jesenicka


Je nanejvýš pravděpodobné, že český název Bílá Voda i německé jméno Weiswasser vznikly podle vod zdejšího potoka.
Od roku 1748 byly rozlišovány dvě části Bílé Vody, městys a ves. Dále k ní patřily osada a katastrální obec Kamenička, německy Kamitz-Uberschar, osada Růženec (Rosenkranz) a také několik samot. Původním pečetním znamením obce byl hrozen vinné révy, teprve v polovině 18.století byl vytvořen znak s děleným štítem, kde ve spodním modrém poli zůstal v přirozených barvách původní symbol a v horním červeném poli byl uplatněn erb tehdejší vrchnosti, hrabat Salmů, a sice dva kolmo postavení stříbrní lososi v červeném poli, obklopení čtyřmi zlatými křížky. Společný katastr Bílé Vody (1291 ha) a Kameničky (216 ha)měl dříve rozlohu 1507 hektarů a vyplňoval nejzazší severozápadní část javornického výběžku, která je ze tří stran vymezena státními hranicemi. V roce 1959 došlo k malé změně státních hranic, při níž byla rozloha katastru snížena na 1498 hektarů. Bílá voda prožila největší rozkvět v 18.století, potom po rozdělení Slezska její nevýhodná poloha stále výrazněji ovlivňovala pokles počtu zdejších obyvatel. V roce 1900 zde bylo 1277 osob v 238 domech. Před první světovou válkou nebyl v této výhradně německé obci ani jeden Čech, po roce 1918 se zde usadilo jenom několik českých rodin s 31 příslušníky v roce 1930. Nové osídlování po roce 1945 vedlo k dalšímu radikálnímu snížení počtu obyvatel na 465 v 205 domech v roce 1950. V roce 1991 zde bylo 545 obyvatel, z toho v Kameničce 63 a ve vsi 64. Byl to opravdu jeden z nejzapadlejších koutů v republice. Bílá Voda jako ves tímto názvem vznikla až značně pozdě, kolem roku 1532, ale je pravděpodobné, že šlo o nové osídlení na místě zpustlé vsi Wyssoka, doložené již koncem 13.století v okolí Reichensteinu (dnešní Zloty Stok). Kamenička se připomíná jako církevní majetek prvně již roku 1325 u vsi Kamenice (dříve Kamnitz, dnes Kamienica), kterou koncem 15.století získalo jako zástavu a nakonec jako majetek město Patschkau, dnešní Paczków. Bílou Vodu zřejmě založila rodina Schoffova, jinak též Gotschů (Schaffgotschů), a byla až do roku 1794 spojena statkem v Hertwigswaldau (dnes Doboszwice). Koncem 16.století získali tento statek s dvorem Maltitzové a někdy v této době vznikla kolem krčmy na cestě do Kladska osada Růženec. Za třicetileté války zpustla Bílá Voda tak, že musela být prodána, ale nakonec celý statek zdědil roku 1687 hraběcí rod kladské větve Lichtenštejnů. Za Lichtenštejnů se Bílá Voda velmi povznesla. Bylo zde nedostavěné rytířské sídlo, dvůr, vápenka, cihelna, dva rybníky a několik řemeslníků. V té době byly znovu obnoveny poutě k sošce P. Marie v kostele z roku 1604, které přispívaly k rekatolizaci. Roku 1651 je v místě doloženo působení učitele, i když škola zde byla asi již dříve. V roce 1722 bylo ve vsi 8 sedláků a 39 zahradníků. Do historie Bílé Vody se nejvíce zapsal Jakub Arnošt Lichtenštejn (1609 až 1747), olomoucký kanovník a pozdější biskup, který se ujal správy statku Hertwigswaldau v roce 1714. Tento šlechtic se rozhodl založit v Bílé Vodě piaristickou kolej, v níž bylo zahájeno vyučování v roce 1727. Byla to první piaristická fundace v celém Slezsku. Pro kolej a šestileté gymnázium byla postavena do roku 1733 rozsáhlá klášterní a školská budova, v dalších desetiletích byl přestavěn a rozšířen i zdejší kostel Nanebevzetí P. Marie, který byl vysvěcen v roce 1777. Zástavba domů kolem kláštera a koleje byla povýšena na městys. Škola se stala vedle vzdělávání také střediskem uměleckého, zejména divadelního a hudebního života. Působilo zde mnoho vynikajících profesorů, z nichž je třeba jmenovat aspoň hudebního skladatele P. Antonína Brossmanna (1731-1789). Piaristé převzali do své péče i místní triviální školu a v roce 1727 zřízenou faru. Velmi slibný rozvoj Bílé Vody byl bohužel brzy zpomalen několika nepříznivými okolnostmi. Byly to v prvé řadě slezské války, které se dotkly několikrát přímo Javornicka. V roce 1742 se sice Bílá Voda stala místem podepsání protokolu o rozdělení Slezska, ale rázem se změnila na enklávu, téměř ze všech stran omezenou státními hranicemi. Po smrti zakladatele piaristické koleje měli jeho následovníci pro tuto instituci již daleko méně porozumění. Počet žáků na piaristickém gymnáziu klesal, až nakonec bylo v roce 1829 zrušeno, piaristům zůstala nadále jenom hlavní škola a fara. Panství Hertwigswaldau bylo zadluženo a nepomohlo ani osamostatnění jeho bělovodské části v roce 1794. Statek Bílá Voda vystřídal potom několik majitelů, až jej nakonec v roce 1818 koupil v licitaci rytmistr Ludvík hrabě d´Ambly, proti vdově Betině povstali v roce 1848 poddaní a muselo zasahovat vojsko. Pokus podpořit v Bílé Vodě textilní výrobu zřízením apretury lnu v roce 1771 měl jen krátké trvání. Bylo tomu tak hlavně proto, jak prý to vyjádřil při návštěvě v roce 1779 císař Josef II., že obec ležela "opravdu znova na špici" tehdejšího mocnářství. Trvalejší význam měly zdejší dvůr, pivovar, kamenolom, dvě vápenné pece, krátce i těžba arzenopyritu (od roku 1675). Roku 1836 bylo v Bílé Vodě 192 domů a 1296 obyvatel. Po zrušení poddanství připadla Bílá Voda do soudního okresu Javorník a politického okresu Frývaldov.  Zdejší statek dělilo od roku 1853 několik princezen, až se v roce 1917 dostal do nešlechtických rukou. Statek měl v průměru necelý jeden tisíc hektarů půdy, ale zemědělské pozemky byly propachtovány, takže v režii majitelů zůstaly lesy a průmyslové podniky, zejména pila, lom a několik vápenek, jejich počet však stále klesal. Po roce 1918 byly přikoupeny lesní pozemky statku v Krutvaldu (dnes Travná), takže půdní fond vzrostl na 1512 hektarů. Za první pozemkové reformy bylo rozparcelováno jenom 54 ha a vše ostatní bylo ponecháno vlastníku, za druhé světové války vystřídal dosavadní majitele hrabě W.Wilczek. Vedle velkostatku se v obci objevilo jenom několik menších firem, z nichž lze třeba uvést aspoň těžbu vápence a vápenku (od konce 19.století) a zejména pak výrobu plnicích per značky Haro, která vznikla za první republiky, přežila válku a dočasně i období po roce 1945. Vedle obecných škol v městečku a ve vsi převzal roku 1872 péči o školství v Bílé Vodě od piaristů nový konvent chudých školských sester Notre Dame, který zde vybudoval penzionát a otevřel celou škálu dívčích škol až po ústav pro ženská povolání. Politická orientace německého obyvatelstva v Bílé Vodě odpovídala celkové situaci na Frývaldovsku. Za první republiky zde po křesťanských sociálech a sociálních demokratech získali rozhodující vliv přívrženci K. Henleina, kteří se zasloužili o obsazení javornického výběžku ještě před mnichovskou dohodou v roce 1938. Neutěšenou situaci za druhé světové války připomíná na hřbitově hrob obětí tzv. pochodů smrti vězňů z Osvětimi, který tudy táhl v zimě roku 1944. Po květnu 1945 se izolovanost Bílé Vody od okolního světa ještě prohloubila. Noví osídlenci sem přicházeli jen v malém počtu a nemohli nahradit odsunuté německé rodiny. Novou institucí se stala psychiatrická léčebna (od roku 1954), která byla orientována především na léčení alkoholiků. Nebylo zřejmě náhodou, že právě tento zastrčený kout si po roce 1948 vybrala nová monopolní moc jako místo, kam byly po celostátním násilném zrušení klášterů v roce 1950 převezeny řádové sestry z mnoha míst a z různých konventů, aby nebyly "na očích".Tak se v budově zdejšího kláštera vytvořila specifická komunita, která přečkala všechny útrapy i překážky a ovlivnila ve všech směrech nejnovější historii Bílé Vody. Z historických památek v Bílé Vodě má největší cenu areál piaristické koleje ve východní části obce, jehož hlavní část tvoří rozlehlá jednopatrová obdélníková barokní budova s přilehlým jednolodním kostelem, dvěma nádvořími, křížovou chodbou v přízemí a velkou zahradou za hlavním traktem. U kláštera bylo postaveno několik obytných domů, (mj. pro lékaře, lékárníka a část studentů), které byly štíty obráceny k náměstíčku protékajícím potokem, některé původně barokní domy (čp.5 a 60) jsou památkově chráněny. Menší historickou hodnotu má místní zámeček nedaleko od státních hranic, který sice pochází z konce 17.století, ale byl přestavěn a zvýšen po roce 1848. V obci  a u zámku je také několik cenných a barokních soch světců z 18.století. Bílá Voda se v budoucnosti určitě stane jedním z turistických východisek do Rychlebských Hor, zvláště do údolí Hlubokého dolu a ke skalnímu útvaru Šafářova skála.

Jak se vám líbil článek? Hodnocení: 3.0 Počet: 1 Nejlepší: 3 Nejhorší: 3

Diskuze

Vybrané video

Chaos v Kontře pokus

Anketa

ZŮSTAŇTE VE SPOJENÍ

POSLEDNÍ ČLÁNKY

POSLEDNÍ TWEETY

© 2020 Zakopcem.cz