Hnutí Brontosaurus (HB) není nutno čtenářům JT představovat, neboť článků o nich vyšlo ažaž. Dokonce tolik, že se týdeníku začalo říkat Brontosauří věstník. Nevím, jak se takové přízvisko líbí šéfredaktoru Chovancovi, ale je to pořád lepší než jiný název vzniklý lidovou tvořivostí - Jesenická drbna.
Faktem zůstává, že Miroslav Chovanec před časem vyzval neziskové organizace na Jesenicku k publikování příspěvků o jejich činnosti. V plné míře této nabídky využili pouze brontosauři. Ostatní neziskovky tak činí pouze občas. Dodejme, že k vlastní škodě.
Podíváme-li se do historie HB, zjistíme, že vzniklo v roce 1974 jako uskupení mladých bojujících za ochranu přírody a mezilidských vztahů. Hlásnou troubou hnutí se stal oblíbený časopis Mladý svět. Logo - potutelně se usmívajícího veleještěra - vytvořil Vladimír Jiránek. Brontosauři se ve volném čase věnovali vysazování stromků, čištění vodních toků, lesů a pomoci přírodě vůbec. Pamatuji si například, jak jsme chtěli zachránit vstavače májové z lokality, kterou socialističtí zemědělci mínili zmeliorovat za účelem vysazení kukuřice. Až poté zjistili, že v nivě sevřené lesem kukuřici pšenka nepokvete. Pro vstavače a několik vydatných studánek se skvělou vodou bylo pozdě. Rostliny, i když jsme je přesadili s mohutným kořenovým balem, uhynuly. Při tom všem si holky a kluci užili nádherné chvíle o víkendech, pořádali tábory, podíleli se na hudebních festivalech. Vznikla kamarádství, troufám si říci, na celý život a znám i manželské páry, které se poznaly právě v lese.
Po sametové revoluci se zdálo, že je s brontosaury amen. Objevilo se tolik nových možností. Zatímco diluviální brontosaurus to nepřežil, HB má prozatím více štěstí. Jeho jesenická odnož náleží v celorepublikovém měřítku k těm nejčilejším, i když se všeobecně soudí, že Mekkou brontosaurů je Brněnsko. Jeseničtí aktivisté zpočátku pracovali takřka v ilegalitě, což se v posledních letech radikálně změnilo. Ku prospěchu jich samých, zdevastovaných pramenů, obyvatel i krajiny Jesenicka.
Je logické, že činnost brontosaurů vrcholí o letních prázdninách. A protože bývávám zván na jejich tábory, abych pověděl pár moudrých slov o historii Slezska, mohu porovnávat stav před 20 lety a nyní. Jako správný pamětník bych měl bědovat nad upadající úrovní, jenže brontosauři mi během uplynulých tří let nic takového neumožnili. Ačkoliv se táborníci setkají mnohdy poprvé v životě, vytvoří během několika hodin až dnů kamarádský kolektiv. Za tímto výsledkem je třeba vidět tvrdou práci vedoucích táborů - Tomáše Hradila, Martina Dýmy, Petry Kovaříkové, Vlasty Osmančíkové aj. Projektová manažerka HB Jeseníky Dana Indrová letos poprvé přišla s nabídkou příměstských táborů pro děti školního věku a jak jsem zaslechl, některá místa na příští rok jsou již nyní rezervována.
Pravda - nejsou to akce pro každého. Vydržíte o prázdninách vstávat před pátou (kosení luk), spát na zemi ve vojenských stanech, nekouřit, nekonzumovat omamné látky, a přesto mít dobrou náladu, nepoužívat vulgarismy, mýt se v potoku, žít bez TV, PC a BMW? Pokud ano, patříte na camp HB Jeseníky. Myslím však, že část naší free mládeže by na takovém táboře zešílela.
Jediné, co u brontosaurů nemohu vystát, jsou porady. Sedí-li totiž na nich osoba navyklá úřednímu rituálu (úkol, termín, zodpovídá), dostává se do stavu beznaděje. Brontosauří porady připomínají dýchánky indiánů. Koluje kalumet a muži žvaní, až se prérie zelená. Brontosauři mají na stole čaj a debatují. Někdy jsou příspěvky zcela mimo mísu, ale každý je vyslechne až do konce. Stejně jako v náčelnickém típí Siuxů. Pravděpodobně stárnu, protože smysl těch často závažných idejí mi opravdu uniká.
Za předcházejících osm vět mi brontíci nejspíš vynadají, ale to v pohodě přežiju. Nejsem nikde organizován, mohu si tedy psát, co chci. Jesenické brontosaury považuju za fajn lidi, kteří konají mnoho dobrého. Proto jim pomáhám - pracovně, finančně, morálně. A chci, aby jako podpora vyzněl i tento sloupek.