Nechutné tahanice po červnových volbách uondaly většinu českých občanů spolehlivěji než červencová vedra. Jen opravdoví nadšenci ještě v médiích pozorně sledují prohlášení a polemiky předáků politických stran, z nichž vyplývá jediné: Budeme dále jednat. Žádný z diskutujících nic nevyvrátí, ale také nepotvrdí. Času dost...
Jeden slavný poslanec, už si bohužel nepamatuju jeho jméno, v televizi pronesl, že se politici musejí nějak domluvit. Volby skončily nerozhodně proto, že se jednalo o přání voličů. Uvažoval jsem, kdo z nás dvou se zbláznil. Při nejlepší vůli si totiž nedokážu představit člověka, jenž přijde k volební urně s cílem, aby nikdo nevyhrál. Představitelé stran, které se dostaly do parlamentu, samozřejmě rozebírali příčiny volebních výsledků. Do svých slovních koktejlů namíchali téměř vše - od očividných pitomostí až po logické argumenty. Nezaslechl jsem ale názor, že teď už skutečně nastal čas ke změně ústavy, konkrétně hlavy 2, článku 16, odstavce 1, který zní: Poslanecká sněmovna má 200 poslanců, kteří jsou voleni na dobu 4 let. Až dosud téměř všichni zástupci lidu vykřikovali, že ústavu nelze účelově měnit.
Jenže ústava není posvátná kráva. Tvoří sice páteř právního systému každého demokratického státu, současně by však neměla spoluvytvářet kolizní situace. Ústava je tady pro občany, nikoliv občané pro ústavu. Opravdu netuším, které moudré hlavy napadlo, abychom do dolní sněmovny co čtyři roky sázeli dvě stovky poslanců. Ač se považuji za prachmizerného matematika, podvědomě tuším, že 200 náleží k sudým číslům. Je tedy dělitelné dvěma. Dalo se předpokládat, že se poslanci někdy rozdělí na dvě poloviny a že nastane, řečeno terminologií šachistů, pat. A mohly by nastat závažnější situace, než jsou spory při rozdělování parlamentních a vládních žlabů.
Dámy političky a páni politici by konečně měli seriózně přistoupit k problému zvanému ústava a změnit počet poslanců. Neříkám, že snížit z 200 kusů na 199, neboť by zcela jistě zazněla smršť argumentů o fatálním (čili osudovém) oslabení akceschopnosti našeho nejvyššího zákonodárného sboru. Což takhle změnit sudou dvoustovku na liché číslo? Třeba na 201. Jednoho dolnosněmovního maníka navíc by čeští daňoví poplatníci, byť se skřípěním zubů, uživili. Stav, kdy parlament kvůli patu týdny a měsíce chytá lelky, nás totiž vyjde mnohem dráž. Navíc by se předešlo četným nechutným tahanicím, kdy se šéfové parlamentních stran převtělují v obchodníky na orientálním tržišti.
Snad se všichni shodneme v názoru, že poslanci, senátoři, ministři a předseda vlády by měli vystupovat důstojně a požívat důvěry veřejnosti, byť tato s jejich některými kroky nesouhlasí. Důstojnost musí vyplývat z pevnosti charakteru a politických zásad, neboť jedině z nich mohou vyrůst činy ve prospěch státu. V Česku to nějak nefunguje, postoje stran usilujících o klíčová místa jsou tvárné jako těsto. Rozdíly mezi tzv. pravicí a levicí se stírají, jejich skutečné programy po všech kompromisech připomínají prapodivné kočkopsy. Vůle občanů padá na váhu leda tak před volbami, jindy kritické názory politici označí za folklór, případně uslyšíte dutou frázi, že “... tento problém není na pořadu dne”.
Hrozně rád bych na klíčových státních postech viděl důstojné, charakterní a důvěryhodné lidi. Nasoukají-li se totiž vekslák, spekulant, nadutý tupec nebo třeba násilník do prvotřídních obleků, skvělých košil a značkových kravat, pořád zůstávají vekslákem, spekulantem, tupcem a násilníkem. Jenže... v perfektním ohozu.