Smutný na celé věci je fakt, že značná část mladých lidí je vůči podobným kampaním víceméně nekritická a přístupná jejich emocionálnímu působení. Stačí trochu té bžundy, umět se odvázat a máme je - to tvůrci reklam i podobných kampaní velmi dobře vědí. Je na tom krásně vidět, že schopnost zacházet s moderní technikou a moderními informačními technologiemi a schopnost pracovat s informacemi a nenechat sebou manipulovat podle potřeb té či oné firmy, společnosti, strany... jsou dvě zcela odlišné věci. Mladší ročníky často nemají ani ponětí, z jakého stavu hospodářství a života dnešní důchodci vyzvedli svou prací v poválečných letech stát, a že bez nich by si o svém dnešním pohodovém životním stylu mohli jen nechat zdát. Navíc je zde cosi jako míra úcty ke starým lidem, která je jedním z ukazatelů kulturnosti každé společnosti.
Na druhou stranu se lze na tento mezigenerační střet podívat i jinak: co si starší generace vychovaly, to mají. V této souvislosti by bylo zajímavé zjistit, jak se výše zmíněný klip líbil třeba prarodičům Jiřího Mádla a Kláry Issové.
Dalším zajímavým prvkem, který provázel předvolební klání, byl problém narůstajícího státního dluhu, spojený se strachem z toho, že dopadneme jako Řecko. “Socialisté v Česku, stejní jako v Řecku”, zněl jeden z “antisloganů” vytvořený ODS. Při letmém pohledu do Řecka však zjistíme, že tam od roku 2004 do roku 2009 byla u kormidlakonzervativní pravicová strana Nová demokracie a že právě v těchto letech se udály rozhodující události, které nasměrovaly zemi ke krachu. Premiér Kostas Karamanlis tam ve vztahu k deficitu státního rozpočtu prováděl kousky, za které by se nemusel stydět ani Miroslav Kalousek. Ten se ovšem jen tak za něco nestydí, když coby dlouholetý ministr financí neváhal rozesílat občanům “složenky” s jejich podílem na úhradě státního dluhu. Je vůbec zajímavé, že se tato figurka po “přestupu” do TOP 09 ocitla v nové roli hlavního představitele “politiky rozpočtové odpovědnosti”. Jakoby už neplatilo, že starého psa novým kouskům nenaučíš. Navíc je možné se vážně zamýšlet nad tím, zda pan Kalousek ekonomice vůbec rozumí - stačí si vzpomenout, jak na podzim roku 2008 tvrdil, že finanční krize se Česka vůbec nedotkne.
Údaje Ministerstva financí vypovídají o našem státním dluhu, nyní ve výši 1,3 biliónu Kč, následující: po roce 1989 převzala nová garnitura dluh údajně ve výši 180 miliard korun. V letech 1993-1996 se držel dluh v rozmezí 154-159 miliard.

Pokračování na str. 2
Cesta na sever
Dokončení z titulní strany
Zlom nastal v roce 1997, kdy přišel nárůst o 20 miliard a od té doby narůstal nepřetržitě až dodnes, a to tempem, které se stále zrychluje - v letech 2000-2002 o cca 60 miliard za rok, v letech 2003-2008 asi o 100 miliard ročně. V roce 2009 činil meziroční nárůst 178,4 miliard Kč. Je tedy zřejmé, že se na nárůstu tohoto dluhu podílely obě střídavě vládnoucí strany a na jeho vzniku také strana komunistická před rokem 1989.
Podle výroku Karla Schwarzenberga těsně po volbách se Česko nyní vydá opačným směrem než přes Maďarsko do Řecka. Přáním lídra TOP 09 přitom je, aby se ČR vydala skandinávským směrem. Zní to krásně. Do české Skandinávie se těším, ale trochu se obávám, aby to pánové s tou cestou na sever trochu nepřepískli. Abychom neskončili na Islandu, který je na tom podobně jako Řecko.