Soukromá nemocnice je problém od samotné privatizace. Nejprve ji všichni chtěli, pak se k ní nikdo nehlásil. Ta však už začala žít svým životem. V polovině 90. let pak došlo k majetkovému převratu a nemocnice se zmocnila prakticky jediná rodina. Ředitelem se stal Jan Jedlička, původně stavební inženýr. Noví vlastníci rozhodli o majetkové šarádě přesně v duchu divoké privatizace let devadesátých. A přestali splácet “privatizovanou” nemocnici. Postupem doby však prohrávali jeden soud za druhým s menšinovými spoluvlastníky. Letos prohráli, zatím nepravomocně, i dlouholetý spor s Fondem národního majetku, komu vlastně nemocnice patří poté, co ji “privatizátoři” přestali splácet. Čeká se tedy na začátek příštího roku, kdy by mělo padnout definitivní rozhodnutí.
To vše nemohlo a nemůže v žádném případě přispět k prosperitě jakékoliv firmy, ani k obnovení důvěry pacientů. Ale stále jsou pacienti, kteřísi nemohou vybírat, a pro které je cesta za kopec nad jejich síly...
V sázce nejsou jen desítky milionů pánu Jedličky a Krátkého, ale osud jediné nemocnice v okrese a občanů Jesenicka.
Soukromou nemocnici provází řada špatných informací o jejím chodu, o podivných krocích vedení, o odchodech lékařů i zdravotního personálu. Kvalita péče určitě není jen o zakoupených přístrojích a žonglování s čísly.Soukromá nemocnicev současném systému zdravotního pojištění a s vedením, jaké je, evidentně klesá níž a níž. Aniž by mohla veřejnost jakkoliv zasáhnout. Přestože je nemocnice příjemcem veřejných peněz z veřejného zdravotního pojištění. Je to více než smutné, stejné jako osudy některých pacientů, které popsal Ladislav Archontidis.
Všechno dlouho trvá, ale nemoci nečekají. Jak dlouho ještě? Rozhodne soud opravdu už příští rok a zkrátí tak agónii? Existují scénáře, co bude den, měsíc, rok poté? Na to by nám měli odpovědět lidé, kteří to mají v popisu práce. Pokud ovšem odpověď mají či ji hledají.