Letošní - a podle některých nejvydařenější - cyklistické putování směřovalo do rodiště jednoho z hlavních cyklistických nadšenců, Vsetíňáka Vlastimíra Janíčka. Podle plánu se měla celá výprava poprvé v historii vracet zpět <N>kolmo. Ubytování a strava ve Velkých Karlovicích daly zapomenout na loňské příkoří od našich českých bratří. Krytý bazén, sauna, domácí strava, valašská pohostinnost - jedním slovem vynikající. Cesta po vlastní ose se už stala samozřejmostí a přes Rejvíz, Vrbno, Karlovice a Vítkov jsme se ubytovali v tělocvičně Základní školy v Odrách. Tam nás sice po 120 km jízdy přivítala studená voda ve sprchách, ale jinak vše v pohodě. Na druhý den při podstatně kratší etapě nás čekaly podle mapy dva obtížné vrcholy - Pindula a Soláň. Ten první se ukázal jako zcela zanedbatelný - sportovně zdatná děvčata pátrala po obtížném vrcholu v době, kdy už jej měla za sebou. Za to Soláň s námi zacvičila. Čelo první skupiny vyjelo na vrchol obtížného kopce (asi tak dva Rejvízy za sebou a trochu strmější) těsně před průtrží mračen doprovázenou silným krupobitím. Všichni ostatní už to schytali. Velitel Pavel Macháček pak začal od zadu nakládat nešťastníky a odvážel je do pouhých 4 kilometrů vzdálených Velkých Karlovic, cíle naší cesty. Na ty, co dorazili až na vrchol, suší nebo mokří, však čekala odměna v podobě pravé valašské kyselice a frgálů. A další den nefalšovaná, bujaře veselá a vyhlášená valašská pouť ve Velkých Karlovicích s mnoha atrakcemi a ještě více výrobky lidových řemesel. Po dni odpočinku a pohodlném cyklovýletě na Vsetín se malá část oddělila a po hřebeni přes Dušnou, Cáb a Soľáň se vydala zpět do Velkých Karlovic. Podle tzv.Janíčkovy mythologie to měl být výlet mírně zvlněnou krajinou. Místo toho se rozpršelo, padaly kroupy i jezdci a zabahněná kola se místy vodila nahoru i dolů - inu cykloturistika. Výlet na Slovensko byl také zážitkem, na který se nezapomíná - po překonání obrovského a příkrého stoupání na hraniční přechod Kasárne ( 990 m.n.m.)jsme sjížděli dobrých 20 km až k Váhu. Cesta zpět přes další pořádný kopec Kohútku ( 875 m.n.m. ), dohromady 112 km kopců v nohách. Další den Radhošť ( 1129 m.n.m. ), kam se většina nechala vyvézt autem (vyjeli jen dva Janíčci a Tomáš Vobořil) a úžasné sjezdy, výstupy i sestupy s kolem v ruce, v krajině opět avizované jako mírně zvlněné. Další den toutéž krajinou výlet k Pulčinským skalám (722 m.n.m.) na jejichž vrcholech jsme se bezděčně a zděšeně ocitli po chybném odbočení. Spoustu zážitků, kamarádství i sportovních výkonů měla ukončit špatná předpověď počasí na závěr tábora. Cesta zpět byla zrušena, přesto se však jedenáct odvážlivců odhodlalo postoupit riziko a vyjeli zpět. Mezi nimi tři děvčata, která měla dokázat, že to domů také jde. Nechť jsou pro historii zachována jejich jména - Eliška Schubertová, Jarka Koryťáková a Kamila Kociánová. Nakonec se to úplně nepovedlo. Nepřejícná vosa vyřadila jednu z největších favoritek zákeřným bodnutím do jazyka nejen z cyklistického putování, ale, což bylo pro ni asi horší, i z komunikace s okolím. Do cíle tak dojelo jen sedm borců, ale po nezapomenutelné cestě, kdy v druhé etapě najeli někteří z nich za den celých 170 km. Snad se to povede příště.
Každým rokem je laťka cyklistických zážitků nasazována stále výše a výše. Z celého vývoje je však patrné, že pro nadšence ve spojení se sponzory lze pro děti uchystat tolik zážitků a tolik sportovního vyžití, jaké už v dnešní době není obvyklé. Doufejme, že ten příští ročník bude v této hezké tradici pokračovat.