Kdo měl po dlouhé procházce po jesenických vilách ještě čas a chuť dozvědět se něco o možnostech rozdílných přístupů k veřejnému prostoru a zapojování občanů, čekalo na něj již podstatně teplejší prostředí salonku Hotelu Slovan zajímaví hosté. Do židlí pro hosty usedli architektka města Jeseník Sara Al-Wahaishi, spoluzakladatel pražského spolku Architekti bez hranic Vojtěch Sigmund či reprezentanti Šumperského okrášlovacího spolku v čele s předsedou Radkem Auerem. Po úvodním slovu a představení činnosti jednotlivých hostů započala debata samotná. Dopředu bylo avizováno, že bude věnována veřejnému prostoru a zapojení veřejnosti, ovšem toto zasazení se jí málem i vymstilo. Bylo totiž znát, že ačkoli byl Ripperův salónek hotelu zaplněn, někteří příchozí začali být poměrně brzy nespokojeni s výběrem tématu a dávali to poměrně dost neslušně najevo, až bylo potřeba je mírnit. Je pravda, že úvodní témata jako definice veřejného prostoru mohou být pro lidi abstraktní a obtížně uchopitelné, ovšem ke konkrétním věcem se debata nakonec dopracovala i přirozeně a ani k tomu nebyly potřeba vzrušené výkřiky. Hovořilo se například o tom, kdy do procesu plánování veřejného prostoru zapojit veřejnost samotnou - a zda by měla mít možnost například hodnotit architektonickou soutěž nebo vybírat, co bude zafinancováno v rámci participativního rozpočtu. Hosté přednesli svůj pohled na to, jak mohou veřejný prostor ovlivňovat jednotlivci a zda není praktičtější se sdružovat právě do spolku. Značná část diskuze byla nakonec přece jen věnována tématu bezdomovectví. Zde mi ovšem přišlo, že publikum chtělo často po hostech odpovědi, které ani mít nemohli. Je pravdou, že například Architekti bez hranic během svých aktivit na oživení pražských podchodů s lidmi bez domova často pracovali, ovšem to člověku ještě nedá univerzální recept na to, jak tyto problémy řešit v Jeseníku, jakkoli jej publikum možná chtělo slyšet. Bezdomovectví je komplexní problém a na debatě o něm se určitě mohou podílet i experti na veřejný prostor, ovšem bez účasti zástupců sociálních služeb, policejních složek a dalších osob v přímém kontaktu s lidmi bez domova bude jakákoli debata celkem lichá.
Pěkné byly konkrétní příklady na rozvoj města, které zaznívaly ke konci diskuze. Proč kupříkladu nemít v parku veřejný gril? A co bylo špatně na původním (a nakonec nepodpořeném) projektu Vodního světa? Debata jako taková tedy končila na pozitivní nótu. Kdo k ní přistupoval s otevřenou myslí, ten se od hostů mohl dozvědět nejeden užitečný podnět.