Stará Červená Voda – Při všech těchto lovech je žádoucí dodržovat veškeré zásady správného zacházení se zbraní, chovatelského pohledu při odlovu, péče o ulovenou zvěřinu a také dodržování mysliveckých zvyků a tradic.
Myslivost jako taková je zapsána na seznamu nehmotného kulturního dědictví České republiky. Je ceněna svoji historickou a kulturní hodnotou unikátního systému. Stopu myslivosti lze vypozorovat téměř ve všech oborech lidského umění – v malířství, sochařství, architektuře a hudbě. Nejcennějším prvkem jsou však myslivecké zvyky a tradice. A i zde je to opět velice široká škála jednotlivých činností. Přestože jsou myslivci nositeli těchto hodnot, pohled veřejnosti na ně není někdy příliš příznivý. A je to možné, protože mnozí myslivci některé zásady nedodržují.
Je proto potěšitelné, když se i v naší oblasti najde příklad hodný následování. Jedním z nich je myslivost v oboře Rokliny ve Staré Červené Vodě, jejímž majitelem je Manfréd Reinold. V oboře je chována zvěř jelení, daňčí a mufloní. Řádnou péči o tuto zvěř prokazují tradičně lovecké úspěchy trofejové zvěře s vysokým bodovým hodnocením.
Poslední individuální lov zahraničním hostem se uskutečnil 12. října.
Po celou dobu lovu lovce doprovázel lovecký doprovod. Ten dbal na to, aby byl odlov prováděn správně dle chovatelských hledisek a aby po skončení lovu byla řádně ulovené zvěři vzdána úcta tak, jak si ji jistě zaslouží. U uloveného kusu muflona se sešli úspěšný lovec, lovecký doprovod a majitel obory. A nechyběli lovečtí trubači, kteří tento slavnostní akt svým vystoupením doprovázeli. Na zahájení zahráli lovecké Halali, poté vlastník obory poděkoval úspěšnému doprovodu, a ten pak loveckému hostu za bezproblémové zacházení se zbraní a vzorným mysliveckým přístupem k vlastnímu lovu.
Atmosféru výřadu umocňovaly zapálené hranice dřeva a vystoupení loveckých trubačů. Následně pak společně lovecký doprovod a majitel obory vložili do svíráku muflona větévku (poslední hryz) a úspěšnému lovci předali úlomek. Ten pak srdečně poděkoval za umožnění lovu kapitálního muflona, poděkoval doprovodu a majiteli obory a také poděkoval mysliveckým trubačům za jejich vystoupení. Ukončení této pěkné akce opět patřilo trubačům a jejich loveckým signálům.
Úplným závěrem se všichni sešli v lovecké chatě, kde ještě chvíli diskutovali o mysliveckém zážitku lovce a vyprávěly se různé příhody z myslivecké praxe. Na takovou atmosféru lovu a následného posezení jistě úspěšný lovec ještě dlouho nezapomene.
(JL)
Diskuze