Já bych se na problém jesenické cyklistické veřejnosti podíval trochu z jiné stránky. Uplynulých čtrnáct cyklistickcých dní proběhlo ve znamení dvou závodů, které mapují tu “zbývající” část cyklistů. Jedná se o ty, kteří rádi závodí a o ty, kteří již nebo ještě závodit nemohou, ale přesto mají cyklisticku a cykloturistiku velmi rádi. Naše redakce vyslala do velkého závodu Priessnitzova 60 svého “špiona”, který byl schopen a ochoten celý závod ujet a podělit se o své zkušenosti v něm nabyté. O jeho pohledu píšeme na jiném místě tohoto vydání. Stručně řečeno, závod na republikové úrovní dokázal skloubit zájem lidí o cyklistiku s dobrou organizací a nádhernou přírodou Jeseníků. Trať byla zvolena tak, aby neodradila ty méně zdatné a současně aby ukázala, že závodění nemusí být jen honba za časem po asfaltových silnicích. Jesenický týdeník bohužel nereferoval o tomto závodě v minulém čísle, kdy se tak slušelo a patřilo. A já, jako šéfradaktor, jsem si to také schytal, i když jsem v době konání závodů byl téměř 2000 km daleko. No stalo se. Touto cestou bych se chtěl omluvit všem, které jsem vyzýval k účasti na závodě a nakonec jsem jej sám nejel. Takže dodatečně - klobouk dolů před těmi, kdo se z amatérského Jesenicka dokázal prosadit v kvalitní celorepublikové konkurenci. Klobouk dolů i před těmi, kteří bez jakýchkoliv ambicí závod absolvovali jen tak, pro potěšení ducha a pro potrápení těla. A dík samozřejmě platí organizátorům, kteří podobnou akci dokázali připravit.
A to všechno by bylo možno říci i o dalším “závodě”, který se jel o týden později. Kdysi slavný závod Giro di Betoni našel své pokračování. Z jeho popela vzešel nový závod, nebo spíše společensko - cyklistická událost Giro di Rejvíz. Poněkud méně příznivé cyklistické počasí možná mnohé odradilo. Chyběly závodnické špičky soutěžící o poslední přidělované body, ale i tak se dostavil výkvět těch zbývajících, včetně mne. Kalendář nejrůznějších kulturních i sportovních akcí je rok od roku nabitější, takže i účast 21 trojic mužů, žen a tatínků dětmi a s vozítky lze považovat za velký úspěch skromných pořadatelů. V novém duchu obnovený “závod” přinesl to, oč všichni usilují - radost z cyklistiky a společných chvil stejně zaměřených lidí. A proto se o osud cyklistiky na Jesenicku vůbec nebojím. Cyklistický lid u nás stále sílí a zanedlouho bude ohrožovat, do té doby nejsilnější, fotbalové příznivce. Jesenicko má tak opravdu reálnou možnost stát se rájem pro cyklisty z celé republiky. Minulých čtrnáct dní jasně ukázalo, že k tomu máme všechny předpoklady - krásnou přírodu, dobré cesty, nadšené cyklisty a schopné organizátory. Jen tu šanci nepromarnit.