Kdybych náhodou takový prachy měl, tak je raději utratím za žrádlo, které si někde v koutku sežeru sám a nikomu nic nedám. I kdybych měl prasknout, tak nikomu nic. Ani drobek. Taková já jsem mrcha lakotná. No, možná Nikolasovi bych kousek dal. A Matesovi s Lukášem taky, kdyby pěkně poprosili. A Honzovi s Kubou bych rovněž něco málo odkrojil. Dobře, i Peťa s Markem, Jirkou a Pavlem by mohli ochutnat. To jsou ale kamarádi, těm bych žvanec neodepřel. Za 23 tisíc korun se dá pořídit pěkná hromádka jídla. Za ty peníze, ty by byly panečku hody. Vzpomínám na jednoho kamaráda, který si za první výplatu koupil horu masa a vystrojil si hostinu, jakou do té doby znal jen z pohádek. Ne, nepocházel z chudých poměrů, ale nikdy předtím si neupekl celou vepřovou kýtu a nikdy předtím nezažil ten pocit, když člověk vezme takový kus flákoty do ruky a zahryzne se do něj s dravostí hladové šelmy. „Rval jsem zuby to krásně šťavnaté maso, hltavě je polykal a připadal si jako středověký hradní pán. To jsem ale ještě nevěděl, že jsem chabrus na žlučník. Přišlo to na mě mezi bůčkem a kotletami. K telefonu jsem se plazil hodinu, protože jsem furt omdlíval bolestí,“ vyprávěl. Rychlá pro něj nepřijela, protože žlučníkový záchvat je v podstatě prkotina. Odvezl jej jeho známý, který se pak obratem vrátil zpět do bytu a spořádal zbytek hostiny. Bez jakékoliv viditelné újmy. Má tak někdo štěstí. Hrome, proč vám to vlastně vykládám? Začal jsem tím, že průměrně každý z nás utratí 23 tisíc korun za dárky. To je teda pálka. Kde na to furt bereme? Já vím, to jsou ty statistiky. Někdo koupí dárky za půl melounu, jiný jen za dvě stovky, ale průměrně každý z nich uvalí něco málo přes 250 tisíc. Akorát že ve skutečnosti má jeden domácí kino od Accuphase a sedací soupravu, zatímco druhý plyšového medvěda a balíček papírových kapesníků. To na ty slzy u stromečku...
Hezké Vánoce bude mít Vladko z VyVolených. Za své vítězství si odnesl ceny v hodnotě jedenáct milionů korun. To zajisté potěší. Počítám, že i vás by to potěšilo. Někteří mediální odborníci hlásají, že Vladkův úspěch lze považovat za jednoznačný důkaz tolerance české společnosti k čtyřprocentní menšině. „Vyhrál to gay. Nikoliv sladký Rosťa, roztomile hloupoučká Katka nebo veselý primitiv Emil. Vyhrál to gay, přestože novináři tak rádi označují prosté občany této země za mimořádně netolerantní a závistivé. Vladkovo vítězství usvědčuje tyto pisálky ze lži,“ četl jsem na Internetu. Hmm.... vřele bych autorovi toho článečku doporučil, aby se přestěhoval do vesnice u polské hranice, a v hospodě pak natvrdo přiznal, že je buzna. Z těch projevů nekonečné tolerance a všeobjímajícího pochopení by se vzpamatovával hodně dlouho. Dostal by tolik facek, kolik Vladko hlasů. Nebo se snad mýlím? Ne... ne, obávám se, že ne. No nic, necháme to být. Nechť si Vladko užije svých peněz a darů, zaslouží si je. A teď už utíkejte utratit těch 23 tisíc.... :-)