Organizátoři festivalu, sami od sebe, oslovili několik orchestrů z České republiky. Bylo třeba poslat spousta materiálů, jako fotografie, nahrávky a videa v originálech, nikoliv odkazy na YouTube.
JT Takže to neprobíhalo tak, že jste se někde hromadně sjeli a tam by se účastnici festivalu vybírali podle podaných výkonů, před porotou?
Ne, to ne. Měli svůj organizační výbor a ten to vše posuzoval z materiálů, které dostali. Myslím si, že náš soubor je zaujal nejen českou muzikou, ale také mažoretkami, které s námi vystupují.
JT Jak vaše vystoupení na festivalu probíhalo?
Probíhalo to tak, že při zahajovacím ceremoniálu se představily všechny soubory, které byly vybrány, a mezi každým souborem byla alegorická loď s různými postavami, jako je třeba Mickey Mouse a podobně. Po obou stranách ulice byly obrovská pódia. Ve chvíli, kdy soubor došel na označená místa, otočil se čelem k pódiu a začal s vystoupením. Každý soubor se představil muzikou své země. V průvodu byly asi tři, nebo čtyři zastávky.
JT Mažoretky tančily přímo na muziku vašeho orchestru?
Ano, přesně tak.
JT Kolik vystoupení jste měli?
Dohromady jsme měli pět koncertů včetně jedné dlouhé náročné zkoušky před zahajovacím dnem. Zkouška probíhala od 21:00 do 03:00 v kostýmech. Byla to generální zkouška, ale vydala za celé vystoupení, po ní byl zahajovací ceremoniál s průvodem na obchodní třídě Nanjing Road. Další vystoupení bylo v obchodním centrum Global Harbour, které bylo vystavěno v loňském roce. Jde o obrovský komplex se zhruba dvěma tisíci obchody s několika patry. Hráli jsme české věci, ale i světové hity. Ve chvíli, kdy se začalo něco dít, se návštěvníci shlukli kolem nás. Bylo jich strašně moc, ale netleskali. Měli jsme pocit, že se jim to nelíbí, ale pak jsem přišel na to, čím to bylo. Všichni v ruce drželi foťáky, mobily, nebo tablety a natáčeli si nás, takže neměli volné ruce. Jejich potlesk bylo poklepání ruku o stehno a podobně, podle toho, jak to zrovna byli schopni zvládnout. Třetí koncert byl na obrovském podiu na náměstí, kam chodí, tak milion lidí. Poslední koncert měl být před televizní věží Perla Orientu, ale vzhledem k tomu, že nebylo ideální počasí, se hrálo vevnitř v přízemí.
JT Vybraná muzika byla z vašeho repertoáru, nebo jste nacvičovali něco úplně nového? Šlo o muziku, kterou běžně hrajeme. Jediné, co jsme si s dětmi domluvili, bylo, že se povinně naučí čtyři skladby nazpaměť, protože průvod se konal večer. Škoda lásky od Vejvody a další tři věci. Děti na to měli tři měsíce zkoušení, pak byly prázdniny a koncem srpna, před odjezdem se zkoušelo znova. Škoda lásky měla velký úspěch, lidi to znali a hned začali tleskat. Jinak šlo o repertoár, který máme stále nachystaný, hrajeme ho s pochodovými knížkami. Když jsme hráli v obchodním domě, nebyl problém, tam jsme už nemuseli hrát z hlavy. A abych nezapomněl, 14 dní před odletem nám paní organizátorka poslala čínskou skladbu, ze které jsme se naučili asi třicet taktů. Ty jsme zahráli po skladbě Škoda lásky. A to mělo též velký úspěch. V obchodním centru jsme si opět lidi naklonili na svou stranu.
JT Byly jste jediní, kdo měl ve svém uskupení mažoretky a orchestr?
Buď soubory mažoretky neměly, nebo je měly, ale ne v takovém podání jako my. Měli mažoretky s třásněmi, ale nikoliv s hůlkami. Klasické mažoretky jsme měli jen my.
JT V průběhu vašeho pobytu jste se podívali do měst Suzhou, Zhouzhuang a Hangzhou, na místní trhy, do muzea, čajový ceremoniál i velkolepou šanghajskou akrobatickou show. Tuhle kulturní zábavu jste si organizovali sami, nebo to přišlo přímo od organizátorů?
Tohle bylo čistě v režii organizátorů. Na televizní věži, s 259 patry a skleněnou podlahou, jsme měli krásný výhled na Shanghai. Na akrobatické show jsme byli v údivu, co všechno dokáží čínští akrobati. Bylo to neuvěřitelné.
Diskuze