Vážení čtenáři, přestože je osud Hvězd a hvězdiček zatím ve hvězdách, chceme vás vytrhnout ze chmur a šedi všedního dne malou ochutnávkou toho, co máme lidově řečeno v rukávu. Věřím, že stejně jako my se také vy potencionální diváci či návštěvníci nemůžete dočkat, až se otevřou brány konc ertů, divadel, muzeí a dalších institucí.
Prostřednictvím Jesenického týdeníku se postupně seznámíte s protagonisty Hvězd a hvězdiček, kteří by měli na podzim obohatit jesenický kulturní život.
Jako prv ní se o své pocity, zájmy či vize podělí českoněmecká hudební interpretka, cembalistka, varhanice a specialistka hry na kladívkový klavír prof. Barbara Maria Willi.
JT Paní profesorko, formovalo váš vztah k hudbě, speciálně ke staré hudbě, rodinné prostředí?
Ano a ne: v mé rodině si nemohl nikdo dovolit studovat a vykonávat hudební profesi, ale moje máma doma krásně zpívala a můj otec snil o tom, stát se pianistou, akorát to tehdy nebylo reálné…
JT Jste výkonná umělkyně, „duše“ mnohých hudebních projektů a také pedagožka a děkanka HF JAMU – jak se tyto činnosti navzájem doplňují a jak je v lidských silách je všechny zvládat na vynikající úrovni?
Dělám, co miluji, proto nemám problém s tím, že nemám pracovní dobu a hudbě se věnuji v různých formách den a noc, víkend, nevíkend. Každá role přinese jinou možnost sloužit této životní lásce. Jako děkanka mohu pro mladé lidi vytvářet možnosti uplatnění, vnášet své umělecké zkušenosti, v roli dramaturgyně mohu přinášet širší pohled a vyjít ze své původní specializace jako „starohudebník“. Aktuálně třeba čtu literární dílo Leoše Janáčka a fascinuje mě vhled do jeho intuitivního světa… Takže každou životní fázi beru jako výzvu, a čím jsem starší, tím jsem štastnější…
JT Odkud berete inspiraci pro tak nezvyklé projekty, jako je generálbasová detektivka „Generálbas aneb kdo zavraždil kontrapunkt“? Milují Vaši studenti a posluchači váš smysl pro humor?
Jasně, že milují.-). Samozřejmě si pamatuji také na svá mladá léta a na to, že mně v paměti zůstalo hlavně to, co se mě nějak dotklo spirituálně nebo emocionálně. Proto si myslím, že musíme jít lidem vstříc a nabídnout jim lidský přistup k vědění a ke kultuře.
JT Můžete nám vysvětlit princip „kladívkového klavíru“? Ještě se vyrábí? Spolupracujete s tvůrci starých nástrojů?
Kladívkový klavír je klavír v jeho historické podobě. Od konce 18. století do roku cca. 1870 se tento nástroj dynamicky vyvíjel. Každým rokem někdo přihlásil patent na nějakou změnu a inovaci. Poté se nástroj stavebně stabilizoval a v podstatě se dodnes staví stejně.
Ovlivnit stavbu nástroje můžete v dnešní době třeba u cembala, protože tento nástroj se staví v malých dílnách, kde stále vládne individuální přístup.
JT Jak se těšíte, až zase usednete k nástroji v plném koncertním sále?
Neskutečně se těším. Zrovna včera jsem musela rušit koncert španělskému souboru, který měl vystupovat v Brně, takže hrát před lidmi je teď můj největší umělecký sen…
JT Děkuji za rozhovor.
Viola Králová
Diskuze