Malý klub, který nikdy nežil z veřejných peněz a přesto každoročně připravuje notnou dávku kultury, překvapil některé účastníky natolik, že jej hlasitě na zmíněném večeru pochválili. Příjemná hudba a příjemní lidé – co víc si přát pro atmosféru v komorním klubu, jehož kulturní aktivity jsou oceňovány spíše za hranicemi okresu i země. Kultura v Klubu Plíživá Kontra má své jméno, stejně jako je mají všichni letošní nominovaní i ocenění. Zde bych rád vyzdvihl držitele ocenění v kategorii Osobnost roku Svatopluka Sekaninu. Jeho nezištné úsilí, osobní příklad a skromnost se jen tak někde nevidí. 25 let ve svém osobním volnu a zcela zdarma vychovává mladé sportovce v podmínkách, nad kterými jinde jen kroutí hlavou…
To, že Jesenicko ekonomicky umírá, není žádná novinka. I při čtvrtečním předávání Huňáčů jsem si v kuloárech vyslechl stesky nad nedostatkem peněz. Aby se sportu i kultuře dařilo lépe, jsou k tomu potřeba i peníze, někdy i hodně peněz. A ty někdo musí vydělat a následně s nimi dobře hospodařit. Je zarážející a trestuhodné, že právě toto prakticky nikoho nezajímá. Jen nedávno jesenické zastupitelstvo vyhodilo do kanálu 1 milion korun za mrtvý projekt Centra sociálních služeb, o slavném a dle mého názoru rovněž mrtvém akvaparku nemluvě. A sportovní a kulturní organizace jsou kráceny na penězích se slovy, že nejsou peníze. Reakce veškerá žádná a odpovědnost rovněž ne. Stejně jako to nikoho nezajímalo na Kypru či v Řecku. Když teklo zadarmo a plýtvalo se, bylo dobře, když doteklo, velké překvapení. Na Jesenicku už jsou finanční kohouty skoro uzavřeny. Ta neuvěřitelná šance, která se naskytla v podobě nové továrny a potenciálních stovek pracovních míst, je může zase otevřít. Pokud se tak nestane, nebude ani kultura, ani sport, ani místo k žití.
Byl jsem u všech ročníků Jesenického Huňáče, je to redakční dítě a dnes už tedy dospělé. A právě ten právě skončený, dospělý ročník považuji za jeden z nejvydařenějších. Nikoliv počtem hlasujících – oproti loňskému rekordnímu byl podstatně nižší, nikoliv výší odměn pro vítěze – za minulé vlády na radnici Petr Procházka ze svého fondu starosty věnoval každému vítězi 5000 Kč, ale řekněme duchem. Plíživá Kontra zažila něco, co by mělo být běžné všude jinde – všeobecnou úctu k těm, co něco dokázali, co to někam „táhnou“. Všichni přítomní k této atmosféře přispívali stejným dílem a já jim za to ještě jednou děkuji.