Den ode dne se bude tohle šílenství stupňovat. Slabších jedinců se již teď začíná zmocňovat lehká panika a hysterie, neboť kvůli halasné a všudypřítomné reklamě mají stále silnější pocit, že Štědrý den je už vlastně za dveřmi a že je nejvyšší čas vtrhnout do superkvelbů a utratit tam majlant za dárky a žrádlo. Čím více, tím lépe. Hlavně tedy toho žrádla. A když se nedostává oběživa, najdou se vždy společnosti, které půjčují rády a s úsměvem. Při těch nekřesťanských úrocích není divu. Na straně druhé, půjčku si každý bere dobrovolně a rychlý prachy jsou drahý prachy.
Najdou se lidé, kteří Vánoce bytostně nesnášejí. Vzpomínám, jak jsem vloni chtěl jednomu známému povinšovat krásné prožití vánočních svátků. Nasadil jsem svůj nejroztomilejší úsměv, napřáhl pravici a nabral vzduch do plic, ale než jsem stačil cokoliv říct, zasyčel na mě: „Drž hubu, kreténe!“ A ještě do mě vrazil ramenem, nezdvořák jeden. Já za to přece nemohu, že už tři roky nedostávají ve firmě vánoční prémie. Prý si je nezaslouží, míní pan majitel. Nevraživě na Vánoce pohlíží také Jára, můj kamarád z dětství, dnes komerční právník v Liberci. Před pár lety se společně s několika přáteli rozhodl prožít ty pravé ladovské Vánoce na venkově. Pronajali si chalupu, nakoupili zásoby a vyrazili. První dojmy byly úchvatné. „Fakt jako obrázek od Lady. Hromady sněhu, krásná chaloupka, zamrzlý rybník plný dětí a za humny šumný lesík,“ popisoval Jára. Idyla se však brzy proměnila v peklo. „Nějak nám neřekli, že v tý mizerný zřícenině není zavedena elektřina a že vodu si musíme brát z potoka, kterej byl samozřejmě zmrzlej na kost. Tři hodiny jsem sekerou mlátil do toho sviňskýho ledu, abychom si mohli uvařit alespoň kotlík čaje. A ty kamna! V tý děsný kose dokázaly zahřát prostor v okruhu dvou metrů a za tou hranicí už fičel severák a řádila sněhová bouře. Přitom ty bestie dokázaly sežrat dva metráky dřeva za hodinu! Kadibudka byla na dvoře a přísahám, když to padalo do tý ďoury, tak to cinkalo jako zvonkohra na radnici. Taková byla morna! Chytil jsem tam hemeroidy jako salátový okurky. Třetí den jsem řval bolestí jako tur a Štědrej večer jsem strávil za kamnama, zahryznutej do klacku, abych tím kvílením nebudil veřejný pohoršení. Jo, taky jsme si šli do lesa ufiknout stromek. Člověče, maj tam hajnýho, kterej nejdřív střílí a pak se ptá. Hotovej soudce Roy Bean. Vodjeli jsme totálně vyřízení, nachlazení, hladoví a vzteklí jako psi. Dva tejdny trvalo, než jsme se z toho vzpamatovali,“ vyprávěl Jára a v očích se mu leskly slzy. „Pokaždý před Vánocemi si na to peklo vzpomenu a mám po náladě. Navíc se mi nějak rojí fakani, tak nevím z který do který,“ povzdechl si. Chudák Jára. Pevně doufám, že vaše Vánoce budou mnohem příjemnější a krásnější. :-)
Tak nám z Jesenicka udělali baštu drog. Už nejsme jen fandové extremistických hnutí, ale také páchnoucí feťáci s krví podlitýma očima. Nadregionální média tak usoudila na základě neoficiálního výzkumu, který soukromě provedl Petr Němec, šéf občanského sdružení Virtus. On sám tvrdí, že výsledky průzkumu nelze považovat za absolutní. Jestliže tedy v MF Dnes s vážnou tváři tvrdí, že každý čtyřicátý obyvatel Jesenicka bere drogy, pak je to tvrzení přinejmenším pochybné. A významně nás poškozuje. To rovnou mohli napsat – nejezděte s dětmi lyžovat na Jesenicko, je to doupě narkomanů, kteří vás okradou a ještě naučí šňupat. Navíc reálně hrozí, že vám tam skinheadi rozbijí palice napadrť. Ach jo. Jsme my to ale lumpové, měli bychom se stydět...