Jesenicko se vylidňuje a úbytek obyvatel pociťuje hlavně venkov. Za Němců žilo v kraji pod Pradědem bezmála dvakrát tolik obyvatel než dnes. Kouř stoupal z chalup v každé horské osadě a Nové Vilémovice nebyly na konci světa. Za nimi byly ještě Hraničky. Ty už ale po odsunu Němců pro svou polohu v hraničním pásmu nebyly osídleny a silnice našla svůj konec v Nových Vilémovicích. Ale ani tam se lidé moc nehrnuli. Chalup bylo dost i v rovině pod nimi a komu by se chtělo do kopců, kde jaro začínalo o měsíc později než v Javorníku. V roce 1966 zde žilo jen 65 statečných, což oproti pěti stovkám Němců byl pořádný sešup. A právě v únoru před 50 lety přinesl okresní list Naše slovo rozsáhlou reportáž z této osady. Práci nalézali zdejší lidé v zemědělství, neboť okolní pastviny přímo vybízely k chovu dobytka a tak se zde chovalo 124 krav a pro 260 dalších se dostavovaly dva kravíny. Malí školáčci navštěvovali zdejší jednotřídku, ti větší museli cestovat autobusem do Vlčic. K nemocným zajížděl doktor z Javorníku, kino promítal jednou týdně místní učitel a základní potraviny se daly koupit v malém obchůdku Jednoty. Když zapadala silnice sněhem, tvořil jediné spojení se světem telefon. V roce 1966 měli zdejší obyvatelé 3 televizory s mizerným signálem a sedm motorek. Taky tu byl farní kostel.
Ten ale polovině v 70. let vyhořel a s ním jako by zhasl i život Nových Vilémovic. Lidí ubývalo. Konec pracovním příležitostem udělala Sametová revoluce a zánik socialistického zemědělství. Kde není práce, nejsou lidé. Domy v obci naštěstí zachránili chalupáři, protože Nové Vilémovice patří spolu se sousedním Červeným dolem k jedněm z nejkrásnějších míst Rychlebských hor. Někteří z nich se po odchodu do penze sem nastěhovali i natrvalo a tvoří místní komunitu, jejíž členy lze pomalu spočítat na prstech rukou.