Obávám se, že nebyli zvědaví na krajinu s příběhem ani jako návštěva, ani jako turisté. Kvůli počasí se po venku chodit nedalo, ptali se na věci, které u nás nemáme a vyzkoušeli dvě místní restaurace. S pobaveným či spíše se shovívavým úsměvem sledovali “služby na úrovni” ... Myslím, že se tu už zase dlouho neukáží. Jednoduše je “nabídka” okresu nezaujala. A pak se dočtu, že krajina s příběhem by nám mohla zachránit turistický ruch. Možné to je, ale v oblasti, kde je sedm měsíců v roce zima a často prší, to asi nebude jednoduché. Nabídka pro dešťové dny je stále velmi chudá, úroveň služeb je sice lepší než před dvaceti léty, ale hrubě zaostávají za těmi jinde. A my jsme stále masírováni výstupy ze všelijakých projektů a konferencí, jak to tady bude (někdy) krásné a úžasné. A že už jich za těch dvacet let bylo.
Těm, kdo mají v popisu práce rozvíjet tento region, se vede dobře. Dokonce máme zastoupení v parlamentu, které je však stejně neviditelné jako rys v okolních lesích. Přesto se Jesenicko neodvratně začíná vylidňovat. Práce je jako šafránu, podpora turistického ruchu z evropských peněz oficiálně končí, aniž by zaznamenala na Jesenicku výraznější úspěch. Wellness centrum je odpískané, akvapark by za současné situace stavěl jen ekonomický sebevrah (pokud by na ně měl peníze), poslední fungující větší firmy se stěhují do vnitrozemí, osekává se doprava i služby státu. A mluvení o podpoře bez jasné akce nic neřeší.
Potěšitelná je zpráva o tom, jak studenti Gymnázia Jeseník uspořádali benefiční koncert za účelem získání finančního příspěvku na invalidní vozík pro ochrnutého kamaráda. Sounáležitost mladým lidem na Jesenicku tedy nechybí. Proč však nefunguje na úrovni samospráv, podnikání a u těch starších? Nevím. Ale třeba se zbytek republiky taky složí na nějaký invalidní vozík pro Jesenicko. Třeba zaujme nějaký silný příběh. Ale spíše ne, takže stále platí ono biblické “pomoz si sám a bude ti pomoženo”. Jak z toho ven?