Socha stála v prostoru dnešního parkoviště mezi Hotelem Staříč a knihovnou. Stála tam na památku osvobození města Rudou armádou. Sovětský voják v roce 1945 přinesl “svobodu” tehdy zde žijícím sudetským Němcům a na dalších čtyřicet let nesvobodu dosídleným Čechoslovákům. V roce 1968 se stal symbolem nadvlády cizí mocnosti nad naší zemí. O to horlivěji komunisté a na “věčné časy” této mocnosti sloužili. Po roce 1989 byla socha na protest opakovaně potřísněna červenou barvou. V roce 1991 byla definitivně odvezena do Technických služeb Jeseník. Komunisté se své sochy zakoupené za veřejné prostředky vzdát nikdy nechtěli. Poprvé požádali o opětovnou instalaci sochy v roce 1998. Zpracovali několik návrhů na její umístění. Socha by podle nich mohla například stát dvacet metrů za parkovištěm u hotelu Staříč, nebo nedaleko velkoprodejny Dukla u “Lípy svobody 1989", případně v parkové části náměstí Svobody či na volných místech mezi Tyršovou ulicí, řekou Staříč a novou tržnicí a podobně. Své návrhy předali tehdy komunisté městskému architektovi Tempírovi, který dal příslib, že se vyjádří. ”Domluvili jsme se s architektem, že po dokončení územního plánu sestaví na základě návrhů KSČM pořadí vhodnosti jednotlivých míst," řekl tehdejší tajemník MěÚ Jeseník Pavel Němec. Žádný návrh však neprošel zastupitelstvem a socha byla nabídnuta k zapůjčení do vojenského muzea v Jaroměři - Josefově, zatím bezúspěšně. Z druhé strany se uvažovalo o vztyčení na ruském hřbitově na Rejvízu.
Vedení současné radnice chce oba návrhy projednávat s jesenickou veřejností. Termín zatím nebyl určen. Pikantní příchuť měl dotaz pracovnice Českého rozhlasu na tiskové konferenci města. Ta se zeptala současného místostarosty Jana Chytila, jaký má na celou záležitost názor. Zaskočený a zčervenalý Jan Chytil, dlouholetý člen KSČ, s instalací “překvapivě” souhlasil s tím, že by mu nevadily ani jiné pomníky. Škoda, že podobná tolerance k oněm jiným pomníkům se za vlády komunistů jaksi nenosila. Co nebylo v souladu s touto zločinnou ideologií, nemělo právo nejen na svůj pomník, ale ani na život. Desítky milionů zmařených životů jsou toho ponurým důkazem...
Možná je symbolické, že zatímco pomník obětem komunismu bude financovat soukromá osoba, jejíž rodina si perzekuci komunistů zažila na vlastní kůži, rudoarmějce možná vzkřísí další veřejné peníze. I když KSČM patří k nejbohatším politickým stranám. Ale jen o penězích to určitě není. Diskuse nad osudem rudě pomalované sochy sovětského vojáka se objevují těsně před volbami, které by měly díky sociální demokracii rehabilitovat komunistickou stranu. Veřejné projednávání v Jeseníku pak může ještě před volbami naznačit, kam vlastně česká společnost směřuje. Alespoň na Jesenicku.