Okres - Výskyt vápence na Jesenicku vedl už ve středověku k pálení vápna v jednoduchých milířových pecích. Získaná surovina byla využívána při stavbě zděných objektů – kostelů, hradů i rozvíjejících se měst a jejich opevnění. Průmyslová výroba vápna byla spojena s pálením vápence v kamenných šachtových pecích, které však ještě nebyly zařízeny na nepřetržitý výpal. Řada těchto šachtových pecí na Jesenicku stále stojí – v Supíkovicích, ve Velkých Kuněticích, v Zálesí nebo v Javorníku, kde ruina zdejší, zřejmě nejstarší dochované vápenky v Olomouckém kraji, byla obnovena Lesy ČR na konci první dekády 21. Století.
Revoluci do výroby vápna přinesla konstrukce kruhové pece. Ve Vápenné byla první kruhová pec postavena v roce 1868 a do konce 19. století jich v této obci vyrostlo dalších deset – tak velká koncentrace výroby vápna neměla na území českých zemí obdoby. Kromě toho další dvě kruhové pece stály v Branné, čtyři v oblasti Bohdíkova a dvě ve Vitošově u Zábřehu. Objem výroby oproti starším šachtovým pecím výrazně stoupl a u větších pecí dosahoval 10 tisíc tun ročně. Kromě dopravy surového a posléze vypáleného vápence však nebylo možné provoz v kruhových vápenkách výrazněji mechanizovat, což po necelém století vedlo k jejich zániku. Nahrazeny byly moderními šachtovými vápenkami, jaké např. vybudovaly Rudné doly Jeseník v 60. letech minulého století ve Vitošově.
Kruhová vápenka v Branné zanikla hned po druhé světové válce, ty ve Vápenné a v okolí Bohdíkova v 70. letech minulého století. Pece i s komíny byly demolovány tak důkladně, že z kruhových vápenek zůstalo paradoxně mnohem méně než ze starších šachtových pecí.
Až do 80. let stála vápenka u železniční zastávky Komňátka (u Bohdíkova), která byla paradoxně poslední kruhovou vápenkou postavenou na území českých zemí – v roce 1929. I když se uvažovalo o jejím zachování jako technické památky, nakonec byla také zbořena a jejím jediným pozůstatkem je vysoký komín u železniční trati na Jeseník.
(pm)
Diskuze