Spíš jde o to, jak vysvětlit osvobozeneckou a současně okupantskou roli SSSR prostřednictvím jedné sochy. Kdybych to hnal ad absurdum, měli by komunisté zaplatit ještě jeden pomník, na kterém bude sovětský voják představovat historickou vzpomínku na okupační sovětskou armádu let 1968 až 1989. Aby to bylo jasné i nezasvěcenému poutníkovi. Možná by byl lepší kompromis, který by byl rozhodně lacinější. Něco jako současná socha vojáka s přitesaným textem “Přinesli nám svobodu, aby nás mohli zotročit”. Ale to se asi načekáme. Ono to už totiž tak pěkně nezní, když nám sovětský voják, sám bezprávný otrok nejstrašnějšího režimu v historii lidstva, přinesl “svobodu” v podobě diktatury, která s našim národem pěkně zacvičila.
Nedávno jsem četl moc zajímavou knihu, životopis maršála Žukova, jehož obsah se neustále mění podle toho, jaké jsou v dnešním Rusku nálady a potřeby. Nebylo to veselé čtení, ale poodhaluje historii trochu lépe než oficiální propaganda. Jak známo, dějiny píší vítězové, ale to neznamená, že mají něco společného s pravdou. V této knize jsem se dočetl, že miliony sovětských vojáků padly ve druhé světové válce zbytečně. Jenom kvůli rozmaru a neschopnosti této uměle vytvářené vojenské a politické ikony. Druhá světová válka je zde odkrývána v podobě, o jaké jsem nikdy nepřemýšlel. I mně totiž komunisté vymývali mozek informacemi, které s pravdou neměly nic společného. A snaží se o to dodnes tou či jinou formou.
Druhá světová válka vlastně byla válka dvou socialistických zemí. V jedné vládl národní, ve druhé sovětský socialismu. V obou těchto zemích v hlubokém míru umírali nevinní lidé. Pouze v SSSR však v takové míře, že tomu lidské bytosti dodnes podvědomě odmítají uvěřit. Takto nahlížená historie je rázem někde jinde než mýty, kterými nás sovětská, potažmo komunistická propaganda krmila, krmí a krmit ještě bude. A právě o informacích to celé je. Čeští komunisté, papežštější papeže, hovoří jen o obětech sovětských vojáků, které asi osvítil duch svatý a sami od sebe se nás jali osvobozovat. Že tím naplňovali mocenskou politiku sovětské světovlády, je věc, kterou už říci nechtějí a nikdy nechtěli. Jako mnoho a mnoho dalších informací o zemi, kde zítra již znamenalo včera a jejího vlivu na naše životy.
Osobně se sochou problém nemám, ať stojí voják z roku 1945 tam, kam patří. Třebas na Rejvízu nebo na Mlýnkách, kde byly zajatecké tábory sovětských vojáků. Aby každý pochopil, že se to vztahuje k tomuto úseku dějin. Ale proč proboha v centru Jeseníku? Znamenal sovětský voják a jeho čtyřicetiletá vláda takový zlom v sedmisetčtyřicetileté historii tohoto města? Co vědí naši občané o těch zbývajících sedmi stovkách let? Komunisté nikdy nechtěli a nechtějí zprůhlednit historii ani otevřít archivy. Současné putinovské Rusko je toho zářným příkladem. Oni chtějí stále jen světovládu a socialismus, který už znamenal miliony a miliony životů všude tam, kde se jej pokusili realizovat. Máme ho proto stále a hloupě glorifikovat tak, jak si to přejí “naši” komunisté? V Jeseníku možná ano...