Jeseník – Jedním z prvních procesů bylo obvinění manželky obecního pastýře z Jeseníku Barbory Schmiedové z 27. června roku 1622 z čarodějnictví. Byla upálena 3. července 1622. V mnoha případech byla vůdčí osobou při výsleších a trestech osoba Heinricha Franze Bobliga von Edelstadt (1611 Zlaté Hory – 1698 Olomouc).
Zatímco dostupné historické prameny Bobliga vykreslují jako zatvrzelého pronásledovatele čarodějnic a nenasytného zloděje jejich majetku, který měl na svědomí přes 100 upálených, včetně Kryštofa Lautnera, děkana Šumperského, který se o většinu majetku upálených dělil s losinským panstvem, pohled Jaroslava Čechury představuje Bobliga jako přísného soudce, který se řídil příkazy nejvyššího soudu.
Jaroslav Čechura vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, obory historie – politická ekonomie – dějiny umění. V letech 1977 až 1986 byl pracovníkem Státního ústavu památkové péče a ochrany přírody v Praze; dalších 17 let vedl Archiv Národního muzea a 25 let redakci historické řady Časopisu Národního muzea. Učil na FF UK (v rámci Ústavu českých dějin) a spolupracoval též s Max-Planck-Institut für Geschichte v Göttingenu. Je členem několika redakčních či vědeckých rad. Od počátku se zabýval hospodářskými a sociálními dějinami Čech ve středoevropském kontextu. Později rozšířil svůj záběr o období raného novověku, konkrétně pak poddanských vztahů, každodennosti, rebelií, kriminality, sexuality, stavovské politiky či tradiční kultury venkova. Čechura náleží k nejvýznamnějším současným českým představitelům mikrohistorie.V rámci reorganizace Filozofické fakulty UK bylo s účinnosti od 1. července 2015 rozhodnuto o zrušení profesorského místa se specializací na české dějiny raného novověku.
A nyní k Bobligovi. Studoval práva ve Vídni, poté nastoupil do služeb olomouckého biskupa a magistrátu města. Na konci třicátých let nastoupil jako právník u čarodějnických procesů. I když právnické vzdělání nedokončil, byl pouze kandidátem kanonického a světského práva. To stačilo pro funkci soudce či advokáta. Plně se zviditelnil u čarodějnických procesů nástupem do Losin. Zde mu hraběnka z Galle přidělila byt a denní stravu pro něj a pro sluhu. Za to, a ještě další finanční odměny, zřídil inkviziční soud pro žerotínské panství, který však podléhal jurisdikci pražského apelačního soudu.
Dle Čechury musel všechna svá rozhodnutí o mučení a věznění nechat schválit apelačním soudem na pražském hradě. Doba výslechů v té době byla velmi dlouhá, věznění trvalo i více jak 500 dní až pět let. Také nikdy nebylo prokázáno, že by se při těchto procesech zabíraly majetky.
V kontextu bylo čarodějnictví projevem nespokojenosti obyvatel, kteří chtěli lepší život. Shromažďování čarodějnic (sabat) se mnohdy zúčastňovala i elita společnosti. Členové této sekty byli velmi často movitější občané.
J. F. Boblig byl tedy stručně z poznatků historika J. Čechury pouhý soudní úředník a advokát, který svá rozhodnutí navrhoval a vykonával vždy až po schválení apelačního soudu v Praze. Odsouzené neokrádal a v mučení neshledával zalíbení.
Přednáška se uskutečnila 24. května v Rytířském sále VMJ. Pavel Rušar, ředitel muzea při zahájení představil prof. Jaroslava Čechuru a přivítal všechny účastníky přednášky.
(JL)
Diskuze