Od předchozího a nadmíru povedeného vystoupení Kofe-in v klubu Plíživá Kontra uplynul v sobotu 19. 4. 2008 bez jediného dne rok. Mnoho přítomných mělo skupinu ještě v čerstvé paměti a ti ostatní byli řádně natěšeni zvěstmi o umu této kapely. Stručnou biografii Kofe-in je možno přečíst si leckde, avšak malé opáčko ještě nikoho nezabilo. Nuže vězte, že Kofe-in existují od počátku roku 2006, ovšem hudebníci měli už tehdy sesbíranou notnou dávku zkušeností z alternativně rockových a jazzových projektů. Společná myšlenka skloubit tyto dva do značné míry organické styly s elektronikou defacto určila základní rysy Kofe-in a kapela se pustila do koncertování. Opřeli se do něj s takovou vervou, že ač už si zahráli v největších klubových prostorách v České republice, dokonce fascinovali i diváky v Británii, avšak studiovou desku ještě nenatočili. To by se ovšem letos mělo změnit. Hudba Kofe-in je svébytná a v základu staví na nezvyklých kontrastních spojeních. Balancující na blyštícím se ostří mezi rockem a elektronikou, tanečními rytmy a jazzovými vyhrávkami či kosmickou hudbou a pozemskou poezií - příměrů můžeme najít vskutku hodně. Jaký byl ovšem koncert?
Pětičlenná sestava nastoupila na pódium Plíživé Kontry okolo půl deváté večerní. Již podle nástrojů poskládaných na pódiu mohl i náhodný divák odhadnout, o co asi půjde - kytara, bicí, saxofon, příčná flétna a elektrická mandolína vedle sampleru a sequenceru se na jednom pódiu nesejdou každý den. První píseň ihned odhaluje jednu z nejdůležitějších přísad v pokusném kotlíku Kofe-in a tou jsou dvojité rytmy. Elektronické spodky, které si beru tu z breakbeatu, tu z drum n’ bassu a tuhle zas z minimalu, doplňuje syrová řezničina klasických bicích. Toto spojení mi nejvíce připomnělo invenční první desku britských Kasabian či electroclashové kapely jako LCD Soundsystem, ovšem v momentě, kdy se “odvázala” kytara a poprvé ozval saxofon, bylo jasné, že Kofe-in jdou mnohem dál. Zruční muzikanti protkali tepající, chytlavý a živelný rytmus množstvím variací a improvizací koketujících až s jazzem. I elektronika v té době ustupovala do pozadí, klidnila se a chytala patinu ambientu, což místy dodávalo těmto pasážím vyloženě kosmický, zasněný ráz. Zpěvák Jan Kunze působil během celého večera jako rozený frontman. Hypnotizoval publikum pohledem, cukal sebou v rytmu hudby a zpíval či recitoval své chytré a specificky poetické verše, které působily zcela smysluplně - což je u česky zpívajících kapel bohužel vzácnou výjimkou. Kapela si poradila i s nepříjemným výpadkem proudu během svého setu, a co víc - v malém prostoru Plíživé Kontry skutečně zafungovala bezprostřední komunikace mezi kapelou a publikem. To, ač sedíce u stolů, reagovalo s upřímným nadšením a kapela to s povděkem kvitovala. Přeci jen - ve sféře klubových kapel, kde se příliš peněz netočí, je intenzivní reakce publika pořád tou největší odměnou za živé hraní.
Kofe-in nezklamali ani napodruhé. Koncert byl hráčsky suverénní, hudba strhující hned několika možnými způsoby, výjimečně se tentokrát povedl i zvuk. Šťastná ruka dramaturgie a dobrá atmosféra dělá z Kontry (jakožto jediné základny, kde se momentálně pravidelně koncertuje) příjemný klub i přes občasné technické nesnáze. Budiž tomu tak i nadále. Už se těším, až mi zas nějaká kapela napumpuje do žil alespoň tolik kofe-inu, jak to udělal tento kvintet vynálezců v sobotu.
(jj)