Kolik váží jeden názor?
Pokud by platila premisa, že komentáře na internetových diskuzích determinují kulturní a myšlenkovou vyspělost národa, seděl by průměrný Čech už dávno v luxusní kleci vedle výběhu šimpanzů. Naštěstí tomu tak v globálu není a internetoví e-pitomci své výlevy stupňují a opakují zejména proto, že v intelektuálně vybranější společnosti by se stali terčem posměchu tak snadno, jako ošklivé káčátko v Andersenově pohádce. Základním rysem e-pitomce je jednak nesprávně užívané odborné výrazivo prokládané zásadními gramatickými hrubkami a osobními invektivami. Dalším naprosto klasickým jevem je obviňování dvou nejsilnějších politických stran, směrů, jež reprezentují, či jejich lídrů z čehokoli, co se na českém dvorku událo - a to bez výhrad. Ať už se jedná o záplavy, dopravní nehody, výpadek elektrické energie či dokonce vraždy, vždy se najde někdo, kdo najde precizní konspirační spojitost mezi skutečností a tím či oním pólem politické scény. Perličkou pro skutečné labužníky jsou pak diskuze, kde se čeští zabedněnci fundovaně vyjadřují k zahraničním otázkám. Tento týden jsem se dozvěděl třeba takové perly, že nechvalně proslulý masakr bosenských muslimů ve Srebrenici, dědictví bosenské války za nezávislost, je vlastně smyšlené. Čtení takových diskuzí holt chce občas i silný žaludek, popřípadě blízkou zeď, o níž si lze v případě potřeby v záplavě zoufalství nad nerovnou distribucí inteligence v přírodě omlátit hlavu.
V internetových diskuzích člověk vystupuje zdánlivě jako individualita, leč faktor anonymity je ve skutečnosti ještě dokonalejší. Je sice pěkné, že existuje svět, kde si člověk může dovolit svobodně vyjádřit jakýkoli názor, ale fakt, že tak dnes člověk může učinit pomocí pár kliknutí, váhu názoru jako určitého duševního vlastnictví a prvku sebeurčení paradoxně degraduje. Vyjma internetových diskuzí jsou ještě výmluvnějším příkladem expandující sociální sítě, kdy se vyjadřování názoru jedním kliknutím stává doslovným. Člověk klikem připojí svůj hlas k určitý názor hájící skupině, popřípadě k pouhé klišovité formuli, která často okleštěným a zavádějícím způsobem prezentuje náhled na problematiku. Stírá se hranice mezi názorem, který jsme ochotni hájit a diskutovat o něm, a gestem, které učiníme čistě proto, že můžeme. Mnohé čtenáře toto jistě netrápí, i já to vnímám spíše jako problém mladší generace. Nicméně je na místě se zeptat - jaká je váha názoru nyní? A jaká bude za několik (desítek) let?
Závěrem jedna zajímavost na odlehčení. Americká televize CBS přišla na způsob, jak umístit do tištěných novin videoreklamu. Tenoučký LCD displej s napájením a reproduktory, zapracovaný přímo do stránky, přehraje až 40 minut záznamu. Vypadá to, že čtení novin ve vlaku či v kavárně bude za pár let mnohem legračnější. Tomu říkám pokrok z té světlejší stránky.