Když byly loni v listopadu uvolněny do prodeje vstupenky na jarní Srdcebrat Club Tour, zaprášilo se po nich během pár dní. Už tehdy bylo jasné, že jesenický koncert Kryštof bude velkou, výjimečnou událostí – málokdy se koncert v sále IPOSu vyprodá rychlostí namydleného blesku. Skutečnost však předčila očekávání mnohých – Kryštof v roce 2016 předvedli show, se kterou nesnesou srovnání takřka žádné koncerty, které na onom místě v posledních letech proběhly. Snad jen ‘nebelovské’ koncerty Priessnitz a vystoupení Die Happy mohou být co do velikosti pro koncert Kryštof konkurencí.
Sám jsem nikdy nebyl velkým fanouškem tvorby Kryštof a proto si dovedu představil, že fanoušci měli z úterního koncertu pověstné ‘druhé Vánoce’. Já si ‘jenom’ užíval, jak precizně je na aktuálním turné komplexně propojena hudební stránka koncertu s vizuální. V sále byla instalována řada vizuálních prvků – od obligátních světel a panelů s diodami přes pětici projekčních pláten až po všemi barvami hrající kulaté lampióny u stropu. Kryštof velice chytře a elegantně využívali různých kombinací prvků na scéně, které barvou i intenzitou korespondovaly s náladou písně a měnily se dle toho, jak se měnila její dynamika. Profesionalita, kterou jsem doposud viděl jen na zahraničních koncertech. Vizuály byly až opulentně barevné, ale nikdy ne přeplácené a byla by radost na ně koukat, i kdyby doprovázely cokoli. Naštěstí ale doprovázely dobrou kapelu.Osm muzikantů, jenž v současné době Kryštof tvoří, jsou bez výjimku zkušení profesionálové, kteří bez výjimky ovládají mistrně své nástroje a vědí, kdy mají podřídit svou hru celkovému vyznění písně a kdy si mohou dovolit vyrazit do popředí. Řekl bych, že koncertě vynikly víc původní inspirační zdroje jednotlivých písní – ať už na počátku stál rock, ska, funky nebo power balada. Frontman Richard Krajčo působil zcela suverénně. Diváky hecoval, burcoval, na pódiu byl k roztrhání a dokonce se svezl na moři rukou pod pódiem na gumovém člunu (a nakonec i bez něj). Do setlistu byly organicky zapracovány písně z aktuálního alba Srdcebeat (‘Tak pojď hledat břeh’, ‘Srdcebeat’, ‘Ty a já’), které se střídaly se staršími hity (‘Křídla z mýdla’, ‘Rubikon’, ‘Cosmoshop,’ či ‘Atentát’) jejichž refrény fanoušci křičeli z plných plic a jejichž začátky i konce provázel místy až ohlušující potlesk.
Koncertu Kryštof nedošla ani v jednom momentě ‘šťáva’, muzikanti očividně hráli s baterkami dobitými do plna a své písně nadšenému publiku prodali i s úroky. Nejen na výkonu Kryštof, ale ani na celém průběhu koncertu (včetně hladké organizace a příjemné předkapely EzyWay) nemohu najít jedinou skvrnu a věřím, že na barevné představení v rytmu Srdcebeatu bude většina z tisícovky návštěvníků ještě dlouho vzpomínat.