Maximální vliv na způsob hospodaření v lesích měl vždy vlastník. Les a lesní personál vždy plnili přání vlastníka. Zhruba do roku 1945 byly lesy v majetku původních majitelů (církev, velkopodnikatelé, šlechta, města, obce a drobní vlastníci). U některých vlastníků převládal zájem co nejvyšší produkce dřeva, u jiných pak převládala myslivost a chov zvěře.
Drobní vlastníci, zejména sedláci, měli les jako kampeličku, kdy v případě neúrody získávali potřebné finanční prostředky z lesa. Samozřejmě z tohoto převládajícího způsobu hospodaření lze odvodit i stav lesa po stránce zdravotní. I v tomto období byly lesy pod tlakem větrných kalamit a potažmo i napadení kůrovcem. Nebyl však problém tyto kalamity vždy zvládnout, protože v té době bylo dostatek dřevorubců v těžbě a dělníků v přibližování dříví.
Špatně se na stavu lesa projevila druhá světová válka, kdy došlo celkově k jeho zanedbání. V období roku 1945 až 1952, zejména v horských oblastech Československa a vlivem abnormálního sucha v roce 1947 bylo k napravení stavu vytěženo 5,3 mil m3 dříví.
Po roce 1945 byly až na malé výjimky všechny soukromé lesy zkonfiskovány dle dekretu č. 12/1945 Sb. Lesy Biskupství vratislavského a větších vlastníků přešly do vlastnictví státu na základě zákona o revizi I. pozemkové reformy č. 142/1947 Sb. v srpnu 1948. Na základě zákona č. 46/1948 Sb. o nové pozemkové reformě přešly do vlastnictví státu.také lesní majetky farností V letech 1946 až 1949 pak byl především drobný zkonfiskovaný majetek přidělován na základě dekretů obcím a v dalších letech také osídlencům, přicházejícím do této oblasti z Čech, Moravy, Slovenska i Rumunska.
V následujících letech vlády komunistické strany bylo však již zákonem č. 279/1949 zrušeno obecní kmenové jmění a obecní lesy přešly do vlastnictví státu. Soukromí vlastníci půdy byli nuceni kolektivizací se vlastnictví lesů vzdávat ve prospěch státu a to dle ustanovení § 16 a § 22 zákona o lesích č. 166/1960 Sb. a především dle ustanovení § 12 zákona o lesích č. 61/1977 Sb., dle kterých vznikalo užívací právo státním lesům i k lesům soukromým. V roce 1977 již státní lesy obhospodařovaly veškerou lesní půdu.
K hospodaření na státním lesním majetku byly zřízeny Československé státní lesy s členěním na Krajská ředitelství, Lesní závody, Polesí a Hájemství. Lesy v té době měly také samostatné ministerstvo. Hospodaření se řídilo dle, v té době, platných lesních zákonů a vyhlášek. Kalamity, které lesy lesní porosty napadaly, byly převážně lokálního charakteru a byly v rozumné době zpracovány. Protože bylo v této době centrální plánování, nebyly ani problémy s odběrateli dřeva. Vytěžená hmota se v případě potřeby odkorňovala, kůrovec se likvidoval pálením kůry z napadených stromů, chemickými postřiky a samozřejmě i v té době ještě povoleným poprašováním DDT. Dřevní hmota se z lesa vyklizovala až do tloušťky horního čela stromu (4 cm). Byly v provozu manipulační sklady, kam byla hmota přivážena a kde docházelo ke kvalitní sortimentaci a tím lepšímu zpeněžení této hmoty. Na mnoha skladech byly strojní odkorňovače, kde při odkornění došlo totálně k zničení veškerého stádia kůrovce v napadeném dříví. Sklady byly vybavovány moderními technologiemi pro manipulaci dříví (manipulační linky, nakládače, jeřáby apod.).
Odborní dělníci byli plynule doplňováni absolventy lesnických odborných učilišť, zpočátku dvouletých, později tříletých. Existoval dostatek pracovníků v pěstebních činnostech a také dostatek sadebního materiálu pěstovaný ve školkařských střediscích.
Již v této době iniciovali lesníci postupnou druhovou změnu lesních porostů zvyšováním podílu vysazovaných listnatých dřevin při umělé obnově či podporované obnově přirozené.
K dalšímu období, tj. období po roku 1989 bude věnována osmá část tohoto seriálu o kůrovcové kalamitě na Jesenicku.
(JL)
/Zveřejněno v JT č.31 dne 07.08.2018/
Diskuze