Důležitým momentem, který měl vliv na současný vývoj kůrovcové kalamity, bylo přijetí zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi. Nastala doba „temna“. Někdo byl proti uplatnění tohoto zákona, jiní jej zase schvalovali. Považuji tuto dobu za zcela, ze strany státu, nepřipravenou. Vydávání majetku se často protahovalo, noví budoucí vlastníci se snažili o omezování těžeb dřeva dosavadními správci lesů. Do toho přicházely stále aktuálnější problémy dodavatelských firem s kapacitou pracovníků. A opět zde byla ta nejlepší půda pro šíření kůrovce. Nejhůře v té době na tom byly okresy Bruntál, Olomouc, Nový Jičín a Opava. Tak například v roce 2014 vykazoval okres Bruntál 261 tis. m3 kůrovcového dříví, okres Olomouc 100 tis. m3. V roce 2015 to již bylo na Bruntále 382 tis. m3, v roce 2016 vykazoval Bruntál 1051 tis. m3, Opava 127 tis. m3, Frýdek-Místek 110 tis. m3, Olomouc 304 tis. m3, Šumperk 107 tis. m3 a Jeseník již 103 tis. m3. V roce 2017 pak Bruntál 1178 tis. m3, Frýdek-Místek 120 tis. m3, Olomouc 330 tis. m3, Šumperk 103 tis. m3 a Jeseník 165 tis. m3.
Samozřejmě, že obrovský vliv, ne-li největší, mělo absolutní sucho v posledních letech, rozvoj václavky a také časté semenné roky.
Přesto se však nic viditelného ze strany MZe ČR, krajů, MŽP ČR, ČIŽP a jiných stále nedělo. Nepřišla žádná úprava obchodních smluv s dodavateli, nepřišlo žádné řešení s problémovým odbytem kůrovcového dříví, nepřišel ani žádný návrh jak řešit nedostatek pracovníků. Teprve v poslední době se všichni probudili. Ministr odvolal generálního ředitele, krajské úřady mají snahu zřizovat krizové štáby, ČIŽP udělilo, zatím nepravomocnou, pokutu Lesům ČR, s.p., protože zjistila, že podnik při svém hospodaření rovnoměrně a trvale neusiloval o zachování všech funkcí lesa, neprováděl včasná a zároveň účinná opatření k předcházení a zabránění působení škodlivých činitelů na les a ohrozil tak životní prostředí. A probudily se i výzkumné ústavy se zaručenými opatřeními proti kůrovci, které jsou dle mého názoru chvály hodné, ale s využitím někde na zahrádce s tím, že spolu s kůrovcem vyhubí i veškerý užitečný hmyz.
A v posledních dnech je v rozhlase několikrát za den informace, že ochranáři mají zkušenosti ze Šumavy, že si les pomůže sám. Mají pravdu, o tom jsme psali v minulém článku, ale zapomínají, že dřevo je naší obnovitelnou surovinou a že veškeré lesní hospodářství a nejen u nás je postaveno na těžební vyrovnanosti. Malí vlastníci lesa, obce, města a podobně s těmito zisky z lesa počítají a víceméně rovnoměrně po celou dobu, kdy se les obnovuje. Jim nikdo nic nedá, naproti ochraně přírody, která když natáhne ruku a řekne „státe dej“, tak ty peníze dostane, i když se mnohdy jedná o vyložené „ptákoviny“ jako například odkorňování kůrovcových stromů nastojato.
Jsem přesvědčen, že dokud nedojde v lesnictví ke zrušení zákona o zadávání veřejných zakázek, dokud se neprovede radikální změna v podmínkách výběrových řízení na lesnické zakázky a neupraví se obchodní smlouvy s dodavateli, dokud se stát nepostará o zajištění dělníků, nejlépe vyučených v naších učňovských školách, nebo i z jiných zdrojů (ze zahraničí) samozřejmě s adekvátním odměňováním, dokud nenajde způsob (dotace apod.) jak obnovit malé regionální pily, dokud se nedá prostor malým lesnickým firmám a mnoho dalších námětů, do té doby je boj s kůrovcem doslova „boj s větrnými mlýny“. A je to strašná škoda.
Veškeré názory uvedené v tomto seriálu „Kůrovcová kalamita na Jesenicku“ vyjadřují pouze mé osobní názory.