Mnozí ze státníků a jiných veřejně činných osob, jež během aféry přispěly svým více či méně fundovaným názorem do mlýna, si mohli oddychnout. Pan prezident Klaus se nebude muset poutat řetězy k buldozerům a snad i (současná) paní Paroubková je ráda, že nemusí po nocích počítat penízky ve veřejné sbírce a rozesílat děkovné maily donorům. Mě osobně zaujal názor části architektonické veřejnosti, který jsem měl možnost číst v diskuzních rubrikách rozličných periodik. Jeho podstatou bylo to, že Praha si nemůže dovolit žít jen ze své bohaté architektonické minulosti a ti, kteří chobotnici na Letné odmítají, jsou zpátečníci a tmáři, kteří dělají ze svého hlavního města skanzen namísto moderní metropole. Je toto rozhořčení spravedlivé?
Nu, ukážeme si na jednoduchém příkladu. Jan Kaplický na práci v Česku nezanevřel a v půli srpna představil projekt na Koncertní a kongresové centrum Antonína Dvořáka v Českých Budějovicích. I tentokrát jako by čerpal inspiraci z hlubin oceánu - objekt byl téměř okamžitě překřtěn na “rejnoka”. Kritické hlasy, které provázely návrh Národní knihovny, jsou najednou tytam, ačkoli architekt neslevil ze svého stylu ani o píď (což je dle mého soudu dobře). Stavbu vítá jak budějovický magistrát, tak většina tamních obyvatel. A ti, kteří se nad chobotnicí ošklíbali, najednou hodnotí rejnoka jako novátorské, odvážné, avšak elegantní dílo. Že by jim náhle přeskočilo? Nebo to snad bude o něčem jiném, třeba že pro koncertní sál je inovativní pojetí daleko vhodnější než pro knihovnu, jak dokládá třeba veleslavná opera v Sydney? Či snad tím, že tvarová a barevná koncepce “rejnoka” je skutečně elegantnější, vhodnější a působí silněji a tematičtěji než mimozemské stvoření shlížející na Prahu svým fialovým Okem? Ať už si odborníci z řad architektů myslí cokoli, je vhodné uvážit také možnost, že za odmítáním blobu není jen strach z nového a nadčasového. Třeba za to může...ehm, dobrý vkus.
Můžeme si říci, že v Jeseníku nám může být nějaká knihovna v Praze ukradená. Sám se do naší metropole podívám párkrát do roka a zatím mne nenapadlo, co bych v Národní knihovně pohledával. Na podzim nám však namísto Kaplického knihovny bude představeno Miluničovo divadlo, a i když se rozsahem a mírou změny nedají tyto dvě stavby vůbec srovnávat, v podání architekta Vlada Miluniče nabude rekonstruovaná část Divadla Petra Bezruče zajisté neortodoxní podoby. Pak se ukáže, jak že jsme na tom s přijímáním novinek v Jeseníku. Osobně se na inovovanou podobu divadla velmi těším. Těším se i na to, až (snad) bude za pět let rejnok v Budějovicích dokončen. A stejně bych se těšil na návštěvu kina Žralok, nákup v obchodním domě Piraňa či cestu na stanici metra Úhoř. Proč ne. Jen to, uznejte sami, nesmí bodat do očí...