Okamžitě se ozvalo množství hlasů žádající prezidenta, aby nový právní předpis vetoval, protože se jedná nikoliv o ochranu zvířat, nýbrž o jejich týrání. “Na místo lišky bych dal vás, a proti vám bych posadil nějakou milou šelmičku - třeba lva nebo pumu. Abyste poznali na vlastní kůži, co chystáte jiným,” vzkázal myslivcům nejeden občan. Prezident Klaus, maje na zřeteli hlas lidu, odpůrcům kontaktního norování vyhověl a za pravdu mu najednou dala i většina poslanců.
Zákaz přímého kontaktu zvířat při výcviku loveckých psů platí v Česku od počátku 90. let. Ke složení zkoušky z norování tedy stačí, aby pes v umělé noře třikrát štěkal minutu a půl u tří “kotlů” opatřených mřížkou a pak vykonal zkoušku rychlosti, tj. že norou musí proběhnout do dvou minut. Splní-li i další podmínky (povrchové zkoušky atd.), stane se oficiálně lovecky upotřebitelným. Přitom svého páchnoucího nepřítele pouze cítil za mřížkou.
Většina myslivců má za to, že takto vycvičeného psa nelze pustit do přírodní nory. “Neví, co ho tam čeká, místo na mříž narazí na zuby a drápy lišky nebo jezevce. Může se tak stát, že přijdete o nadějného noraře. Bojuje několik metrů pod zemí, nemůžete mu nijak pomoct. To lze jen přiměřeně tvrdým výcvikem. Opak mohou tvrdit jen lidé, kteří znají norování z filmu Pod jezevčí skalou,” říká lovec, jenž si nepřeje být jmenován. A jak se to řeší? Celkem jednoduše, výcvik v kontaktním norování se provádí tajně v kruhu dobrých známých, případně se jezdí do Polska či na Slovensko, kde je “kontakt” povolen a kde nad českou útlocitností kroutí hlavou. Absolvuje-li český norník kontaktní zkoušku v cizině, v Česku mu ji ochotně uznají, zatímco česká nekontaktní zkouška se neuznává nikde. To jsou paradoxy, viďte?
Zkušený lovecký kynolog a nimrod Pavel Duchoň z Písečné, jenž působí jako normistr a jenž vycvičil už mnoho jezevčíků a teriérů, se však s rozhodnutím parlamentu ztotožňuje. “Zastánci kontaktního norování si neuvědomují, že s takovou by polovina mladých psů vůbec nesložila zkoušky. Jakmile se pes zradí hned v umělé noře, bude dlouho trvat, než ho přesvědčíte, aby tam ještě vlezl. Anebo mu všechny nory zprotivíte nadosmrti. Nezapomeňte taky, že přírodní nory mají naprosto jiný průběh než umělé. Podle mne je důležité, aby pes neměl k noře odpor a aby se naučil pohybovat ve tmě. Ta je všude stejná. Představa, že v přírodní noře pokaždé dojde ke střetu, je nesmyslná. Pes lišku často zaštěkává, vyžene ji bez kontaktu. Norníky bych nepodceňoval, nebezpečí si uvědomují a chovají se obezřetně. A ztratit psa v noře můžete vždycky. Proto jsem proti kontaktním zkouškám,” uzavírá Duchoň.
Tolik dva rozdílné hlasy z řad myslivců. Nelze však nepřipomenout názory, které kontaktní i nekontaktní výcvik psů považují za mučení a zakázaly by ho stejně jako lov. “Pravděpodobně jen do doby, než by se lišky přemnožily a začaly by šířit infekční choroby. Ani lišky, ani jezevci, ani nepůvodní psíci mývalovití u nás nemají, kromě člověka, přirozeného nepřítele,” usmívá se ironicky zastánce “kontaktu”.
Co dělat? Nepozveme na pomoc rysy a vlky? Ti kontaktní výcvik své omladiny praktikují už tisíciletí. A bez souhlasu parlamentu.