Lukáš Abt křtil dne 22. března v Jeseníku – lázních svou, již druhou knihu, „Atlas jesenických pramenů a jiných drobných památek“, zabývající se lázeňskými prameny. Jesenickému týdeníku se podařilo s tímto úspěšným autorem, který mimo jiné napsal s P. Pokorným knihu o historii lezení v Moravském krasu „Sbohem, sedmikrásky“ a také vydal několik průvodců, uskutečnit rozhovor. K rozhovoru se dostavil přesně v určený čas. Na otázky odpovídal přesvědčivě s určitým nadhledem.
Lukáši, p
amatuji si tě, co by studenta Gymnázia Jeseník. Řekni nám, prosím tě, něco o sobě.
Narodil jsem se v roce 1986 v Kežmarku na Slovensku. Ve svých desíti letech jsme se přestěhovali do Jeseníku, kde jsem dokončil základní školu a vystudoval gymnázium. Poté jsem vystudoval geologii na Masarykově univerzitě v Brně.
Pamatuji si také, jak jsi v roce 2007 vydal svoji prvotinu se stejným názvem „Atlas jesenických pramenů a jiných drobných pamá
tek“. Jak tě to v té době vůbec napadlo a čím jsi se tehdy inspiroval?
Nápad věnovat se pramenům v okolí lázní přišel v té době zcela samovolně, přirozeně. Při jízdě na kole jsem si všiml několika pramenů podél zelené turistické značky, zaujalo mne to a postupně jsem se pustil do objevování. S ideou knihy přišel Tomáš Knopp o pár let později.
Vzpomínáš na někoho, kdo ti v té době dovedl poradit?
Prameny a pomníčky jsme zpočátku dělali s Lukášem Němčíkem jako studentskou práci. Později se naše cesty rozešly. Poznal jsem ale osobně pana Vítězslava Mazuru, který mi rád předával své znalosti a zkušenosti. Dodnes ho občas v Brně, kde nyní žije, navštívím. Velký podíl na samotném obsahu knihy má však Ondřej Truneček, který mi pomáhal s konzultacemi a jako velice iniciativní se projevila dcera frývaldovského rodáka Gustava Krauseho - Karina Weber. Samotná vize knihy jako takové náleží Tomáši Knoppovi. Byl to skutečně vizionář! V knize pak reflektuji také přístup člověka ke krajině, za což vděčím diskusím s Jiřím Janočkem ve studentských letech a hovorům s Tomášem Pospíšilem v uplynulých měsících. No a pak by ještě následoval dlouhý seznam lidí, bez jejichž pomoci by kniha nebyla tak komplexní. Všichni mají můj velký dík!
A jak jsi přišel na to, že vydáš svou novou knihu se stejným tématem?
Od vydání prvního atlasu jsem měl devět let pauzu. Dané téma jsem po tuto dobu téměř zcela opustil. V loňském roce mi však přátelé navrhli zpracování nové verze knihy. Zjistil jsem, že přestávka byla vhodná, pochopil jsem více souvislostí, seznámil jsem se s jednotlivými příběhy a získal určitý nadhled. Naplno jsem se tedy od loňského listopadu věnoval této nové knize. A to za velké pomoci Jana Macháčka, který dělal grafiku a sazbu, a Jiřího Glabazňi, jednoho z horlivých propagátorů tohoto tématu. Výsledek se dostavil při křtu knihy dne 22. března v hale sanatoria Priessnitz. Slavnostní ceremonií nás všechny elegantně provedl Tomáš Rak.
A co bude dál?
Nyní by měla nastat diskuze. Především občané, resp. klíčové instituce jako LČR, s.p., ALSOL, s.r.o. či PLL, a.s., by si měly ujasnit, zda má smysl pokračovat v rozvíjení tohoto tématu nebo se z jejich pohledu jedná pouze o přežitek a jakýsi odkaz doby minulé. Jako důležité vnímám pak to, že by dnes již nemělo jít pouze o obnovu, ale i o tvorbu jako takovou, avšak v kontextu daného místa a s ohledem na širší možnost využití daného prvku. Jak píšu v knize: “Těším se na ozvláštnění let budoucích. Citlivá a duchaplná.”
Diskuze