Ten malý Velký Muž se jmenoval Tomáš Knopp.
Jakoby žil několik životů, snad vůbec nespal nebo mu čas běžel jinak než všem ostatním. Jak jinak si vysvětlit tolik neuvěřitelné práce, která za ním zůstala? Jak jinak si vysvětlit skloubení činnosti státního úředníka, excelentního redaktora Jesenického týdeníku a dalších tiskovin, regionálního spisovatele, badatele a historika, dramatika, zapáleného učitele a propagátora historie i krás Jesenicka, městského zastupitele, numismatika, šudlíře, chovatele jezevčíka, táborníka a já nevím co ještě? Jak jinak si vysvětlit, že nás opustil tak strašně předčasně?
V životě jsem nepotkal chlapa upřímnějšího, rovnějšího a nezištnějšího. Zdvořilý ke slušným a malým, tvrdý, kritický a nekompromisní ke všem sviním, co jich tento svět nosí. Osud mi dopřál spolupráci s ním a posléze i jeho přátelství. Díky mu za to. Osudu i Tomášovi. Stejný osud jej nám všem v pondělí 4. srpna 2008 vyrval. Žehrat na něj?
Asi ne, tak to zkrátka chodí. Tomáš tu už není a přesto s námi zůstává dál, jeho stopa v nás i v historii Jesenicka se stala nesmazatelnou už dávno. Každý si ho v sobě neseme tak, jak jsme měli tu čest a radost jej poznat. Je to málo nebo hodně? Určitě je to méně, než bychom chtěli, a více, než si zasloužíme.
Vidím jej, jak by se tvářil nad tímto snad ani ne úvodníkem. “Šéfredaktóro (jak mě s oblibou oslovoval do telefonu) nic moc,” řekl by. A přidal by nějakou peprně veselou poznámku. Aťsi. Alespoň jsem mu dal možnost stvořit nějakou další veselou historku, které bych se s chutí zasmál s ním. Jen kdyby to tak nebolelo...