Ocenění bylo uděleno za setkávání občanů čtyř partnerských měst - Jeseníku, německého Bad Krozingenu, italské Rosty a polského Zatoru. Cenu do rukou primátora Bojnic Františka Táma předával slovenský eurokomisař pro vzdělávání, odbornou přípravu, kulturu a mládež Ján Figel’ a bylo kolem toho hodně slávy. Jeseník jako partnerské město v tom byl tak trochu nevinně, protože aktivita na tomto poli jednoznačně patřila Bojnicím. Ocenění získaly mimo jiné ještě další dva projekty z Čech. To všechno jsou informace, které bylo lze vyčíst ze zpráv nejrůznějších agentur. To nejdůležitější tam však nebylo.
Na slovenské delegaci, tvořené zmíněným primátorem a zkušeným rozhlasovým novinářem Mariánem Ondášem bylo patrné, jak si ocenění váží a jak v nich prohlubuje motivaci pro další aktivity. Díky této delegaci jsme měli možnost setkat se s dalšími slovenskými představiteli v evropských strukturách. Od zkušených politických harcovníků až po stážisty. A na všech bylo vidět, jak ve věci Slovenska v evropském všestravujícím kotli stojí při sobě a táhnou za jeden provaz. Situace v rozhádaném Česku, kde politické špičky místo řízení a zvelebování země zápasí s vlastními problémy, tak neobvyklá. Ale máme, co jsme chtěli. Stejně jako Slováci, kteří nám už ukazují záda...
Právě jsme oslavili 19 let od tzv. Sametové revoluce, která měla nahradit komunistickou diktaturu demokracií běžného typu. Částečně se to určitě podařilo. Ale místo toho, aby hlavní strůjci nesvobody - komunisté - skončili v propadlišti alespoň českých dějin, jsou opět zpět. Určitě to není důsledkem jejich moudrosti a životaschopnosti. Je to jen a jen chybami těch, kteří si myslí, stejně jako kdysi komunisté, že už mají moc na věky věků. A je jedno, zda jsou z ČSSD nebo ODS. Máme co jsme chtěli.