V posledních letech se i v našem regionu obnovují slavnosti masopustu. Podpořte naše tradice, abychom nemuseli žehrat na příliv cizího. Udržování tradic je nejlepší obranou před ztrátou vlastní identity.
Je sobota 10. února 2018, před farním kostelem ve Zlatých Horách se sešli členové Klubu přátel Zlatých Hor spolu s dalšími občany města. Zeptali jsme se proto osoby povolané, Vladimíra Začala, předsedy KPZH, jak to vlastně s tím zlatohorským masopustem je. „Jedná se o druhý ročník masopustního průvodu ve Zlatých Horách. Trasa je dlouhá celkem 7,6 km, z toho se přesouváme 2,9 km vlakem. Vyrážíme v 10,00 hodin od farního kostela, přes náměstí a pokračujeme Bezručovou ulicí k vlakovému nádraží. Odtud vlakem přesun do stanice Ondřejovice zastávka a pak přes Ondřejovice vzhůru silnicí do Dolního Údolí k restauraci „U Pekina“, kde končí masopustní pochod pozdním obědem a cestou domů. Kolemjdoucí se mohou k průvodu cestou přidat, ale je jisté, že ne všichni vydrží vražedné tempo koštování koláčků, uzeného a vzorků slivovic,“ řekl Vladimír Začal. Není to obyčejný pochod, je to veselý masopustní průvod, kde nechybí statný medvěd, sličná Sněhurka (trpaslíci mají volno, je sobota), nějaké ty čarodějnice, víly, několik tajuplných mnichů a další bytosti z pohádkového světa. Hlavně však nechybí dobrá nálada, která se nese celou ulicí, zastaví se u příbytků a vstoupí do lidských srdcí. Ulicí se nese hlahol, zpěv a živá hudba. Spolek Kahancových tanců nepotřebuje playback ba ani elektřinu, protože zpívají od srdce a z plných plic. Statně jim sekunduje i již zmíněná sličná Sněhurka, panečku to je hlas! K pochodu se nejlépe hodí Jesenický dupák, již po několikáté se začíná zpěvem „Masopust není půst, my sme čtveráci...“ A už je vítají na první, druhé, třetí... zastávce. Panímámy zvou masopustníky dál, hostí je koláči, najdou se i řízečky, klobásy, obložené chlebíčky, jednohubky. Ani pán domu nezahal,í častuje masopustníky většinou dobře odleženou slivovičkou, která ve skleničkách pěkně řetízkuje. Panímáma či zdejší děvče má právo si skočit s medvědem, což má blahodárné účinky na celé pokolení. Za odměnu je slyšet písnička: „Došli sme k vám na zápraží aji mladí, aji staří. Esli nám nedáte pěstí, vinšujem vám samé štěstí. Vinšujem pánu i paní štědré boží požehnání. Vinšujem tomuto domu štěstí, zdraví, lásku k tomu.“ A pokračuje se s poděkováním a další písničkou směrem k nádraží.
Tam už čeká červený víkendový motoráček, který protentokrát bude uhánět zlatohorskou krajinou plně obsazený. Masopustní průvod pokračuje přes Ondřejovice do Dolního Údolí, obě tyto obce jsou totiž součástí Zlatých Hor.
V tom je zřejmě zlatohorský masopust poněkud jiný než v ostatních obcích. I když průvod není až tak početný, čítá jen několik desítek veselých účastníků, určitě drží několik rekordů. Kde jinde mohou říci, že se masopustníci přepravují vlakem? A pokračují přes dvě vesnice? Před nádražím nastala „hodina pravdy“ a ti odolnější nastoupili do výjimečně přeplněného vagónu s bujarým zpěvem masopustních popěvků, které k tomuto účelu složil i zpíval za doprovodu své heligónky Roman Pavlík.
Že jste to všechno zaspali? Nevadí, masopust bude za rok zase. Přijďte a uvidíte.
(ev)
Diskuze