Argumenty odpůrců jsou známé - znovuzavedení roboty, ostuda pro lidi s vyšším vzděláním, nefunkčnost systému, který budou organizovat státní úředníci, buzerace a já nevím co ještě.
Na straně druhé chce vláda zamezit zneužívání sociálních dávek a podpory v nezaměstnanosti, bude to nesporný přínos pro veřejný majetek, větší motivace pro plánovitě nezaměstnané najít si práci atd., apod.
Upřímně řečeno, je mi to úplně fuk. Kdo se o sebe chce starat, ten se stará i bez státu a jeho dávek. Kdo nechce, toho nic než nouze nepřinutí. A ta je zatím ještě daleko.
Novela zákona je krok B, ale mělo se začít krokem A. Snížit ty neuvěřitelné socialistické odvody z mezd, které práci prodražují a likvidují pracovní místa. Zrušit tu nesmyslnou ochranu práce, která způsobuje, že každý slušný živnostník či firma si lidi nedovolí zaměstnat, protože nikdo neví, co se může stát zítra.
Ale budiž. Pokud bude systém veřejně prospěšných prací fungovat, nebude potřeba tolik peněz na všechny ty černé pasažéry sociálního systému (neplést si s černými parazity sociálního systému) a mzdové odvody se mohou snížit. Ale obávám se, že tímto směrem se nikdo nedívá. Pokud se náhodou něco ušetří, vždy se najdou kapsy, kam se to přeleje. Takže trh práce zůstane stejně nepružný jako doposud a místo toho se bude stavět něco jako hladová zeď při zakonzervování stejného ždímacího systému všech, co po tomto zhůvěřilém státě nic nechtějí. A že to není obava planá, jasně ukázali úředníci na případu živnostnice, která odmítla zaměstnat Romku. Proboha do čeho ještě tento zparchantělý stát a jeho úředníci chtějí ještě mluvit? Budou nám přidělovat zaměstnance, manžele / manželky, počty dětí či termíny vycházek?
Všechno to je stále o tom stejném. “Naši” zvolení zástupci, mnohdy s IQ tykve (to je totiž ve skutečnosti ten imaginární “moudrý” tatíček stát), nám všem naloží tolik, co sneseme. A protože zatím držíme - mlčíme, budou nakládat dál.