Obnova hlavního jesenického rynku nepředstavuje objevení Ameriky, jak by se snad mohlo zdát. Vždyť se o daném tématu píše a mluví již několik let. Tento cíl se však zdál veřejnosti příliš vzdálený. Tak vzdálený, že se jím ani vážně nezabývala. I proto na veřejných projednáváních nebývalo narváno. Dle přímých účastníků na nich padaly různé návrhy, někdy dost šílené, ale v jednom se diskutéři shodli - centrum Jeseníku by mělo připomínat podhorské lázeňské městečko.
Veřejná projednávání představují Achillovu patu české veřejné správy. Nelze je obejít, neboť figurují v podmínkách k získání finanční dotace z krajských, ministerských a unijních zdrojů. Úředníci si však dosud nezvykli pozorně naslouchat laickým názorům, někdy podstatným, jindy úsměvným, a veřejnost je nedostatečně připravena na svou aktivní roli v celém procesu. Stále totiž máme zažitou představu z minulosti o nadutých úřednících a o tom, že se stejně rozhodne o nás bez nás. A pak ta otrava - poslouchat řeči o strategii, koncepci a podobných abstraktnostech. Člověk si dobře rozmyslí, jestli vyrazí na schůzi, anebo zda se radši nepodívá na 135. díl televizního seriálu Ve víru vášní. Však oni to náměstí postaví i beze mne. Ostatně z mých daní je za to dobře platí.
Už je pozdě lamentovat, jak krásně vyhlíželo náměstí dříve. Domy, o které se od druhé světové války téměř nikdo nestaral, však o dvacet roků později příliš vábně nevypadaly. Ač se rozplýváme nad historickými fotografiemi, interiéry namixovaných kamenno-cihlových domů byly po dvacetiletí nezájmu vhodné leda tak pro pěstování žampiónů. Pokud by se tyto stavby dočkaly roku 1989, snad by za použití moderních materiálů a technologií jejich vzhled opět zazářil, jenže sametové revoluce se dožily pouze diskutované paneláky, považované v 70. letech za vrchol pohodlí. No, řekněte sami - sucho (nezatékalo-li plochou střechou), teplá i studená voda a ústřední topení. Náměstí rovněž vylepšily smrky, které měly vytvořit iluzi podhorského města. Ačkoliv si myslím, že náměstí nelze zaměňovat za botanickou zahradu, připouštím, že lidem poskytují příjemný stín a ptactvu skrýš.
V průběhu let 2008 - 2009 současná podoba náměstí přestane platit. Viděl jsem počítačové animace, které vytvořily následující obraz Masarykova náměstí: dlažba z žulových a mramorových kostek, dvě kašny - jedna před spořitelnou, druhá před hotelem Slovan. Ta druhá stojí na místě původní nedochované kašny a připomíná odkaz Vincenze Priessnitze. Kašna bude mít několik režimů, včetně vodní mlhy. Vozidla mají na náměstí nařízen jednosměrný provoz a je jim povolena pouze omezená doba stání. Rynk lemují listnaté stromy, které nemedují a vytvářejí minimum biologického odpadu. Pod stromy zvou k usednutí nepříliš šťastně rozmístěné lavičky. Tráva a keře zmizely. Domy obklopují náměstí v takřka nezměněné podobě, historická radnice se snad dočká oprav později. Těžko říci, nakolik architekt respektoval požadavek na centrum podhorského lázeňského města, ovšem názor, že nová podoba náměstí vyznívá příliš uniformně, má své opodstatnění. A tak vidíme plochu téměř zbavenou tradice. Ještě dlouho jí budou dominovat paneláky v soukromém vlastnictví, které nemají ani sedlovou střechu.
Ač vedení radnice a městské úředníky ještě čeká hromada úmorné práce, jak správně předvídá starosta Procházka, v tomto okamžiku si on, jeho zástupci Cupal a Staňa, rada i zainteresovaní úředníci zaslouží pochvalné zabručení. Na volání sláva, vivat si však musejí počkat do okamžiku, než nějaká veličina krajského významu přestřihne na náměstí stuhu, čímž ho předá k užívání lidem. Skutečně živé centrum města musí z náměstí vytvořit právě oni. Stane se tak?