Návrat Víly pramene
Možná to bylo všudypřítomnou zelení, tolik vzdálené betonové realitě městského prostředí. Možná to bylo vzdušným a rozlehlým prostorem Smetanových sadů, kde se každý, kdo zrovna nesledoval hlavní dění či nenakupoval v krámcích přeplněných dobrotami a zbožím spadajícím do kategorie pouťového kýče, mohl ukrýt o kousek dál do stínu letitých stromů a nemusel se mačkat mezi davy lidí sužován žhnoucím sluncem, jak tomu bývalo na Masarykově náměstí. Možná to bylo slunečným a patřičně teplým počasím hodným podhorského jara. A možná to bylo vším dohromady, faktem zůstává, že zahájení turisticko-lázeňské sezóny 2009 se tentokrát neslo v daleko příjemnějším a poklidnějším duchu, jak by se od lázeňského města, těžícího zejména z blízkosti nádherné přírody dalo očekávat.
Ústřední ceremonie dostála letos také patrných změn. Okoukaný příjezd herců v kostýmech Vincenze Priessnitze a jeho rodiny vystřídalo znovuodhalení rekonstruovaného Priessnitzova pomníku ku příležitosti rovných sta let od okamžiku, kdy toto monumentální dílo sochaře Josefa Obetha spatřily zraky veřejnosti. Při této slavnostní příležitosti promluvil kde kdo - ať už to byl starosta města Jeseníku, delegáti partnerských měst, vedoucí restauračních prací či postavy zdravou nadsázkou a přidrzlostí okořeněné divadelní hry, kterou přímo před pomníkem sledovaly pobavené davy. Génia místa a okamžiku však nejtrefněji vystihla Mgr. Bohumila Tinzová, ředitelka SOkA Jeseník, autorka čerstvé monografie o Josefu Obethovi a v neposlední řadě také autorka průvodních textů ke zbrusu nové Stezce Víly pramene, onoho dne taktéž slavnostně otevřené. Zdůraznila, že Obethův pomník není pouze oslavou Vincenze Priessnize, ale zejména vody jako zdroje života a jesenické proslulosti. Právě voda, která z Priessnitzova pomníku po dlouhé době vytéká, symbolizuje dle Tinzové návrat oné magické Víly pramene do Smetanových sadů. A na prvního máje tomu skutečně tak bylo. Priessnitz, měnící zástup nemocných ubožáků v antické krasavce, se ve slunečním světle blyštil novotou a návštěvníci se zájmem pročítali zajímavostmi překypující panely zbrusu nové stezky u jednotlivých pramenů v parku, doprovázeni vílami v kostýmech a soutěžícími ratolestmi. Idylka mezi zelení.
Jak dlouho se znovunalezená víla ve Smetanových sadech udrží, záleží jen na tom, kdy nějakého chytráka napadne, že Priessnitz by byl býval daleko větší elegán s hitlerovským knírkem pod nosem, či že informační tabule nové stezky nejsou kompletní bez “uměleckého” tagu lihovým fixem a nápisem, že “XY je vůl”. Do té doby si užívejme její přítomnosti ve vzduchu, přírodě a vodě, osvědčeným to lékům na stres a chmury.