V JT č.45 jsem na tomto místě v článku Něco se děje pochválil vedení jesenické nemocnice za to, že dokázalo v roce 2006 vyprodukovat zisk 10 mil. Kč. Ředitel nemocnice, její spolumajitel a současně městský radní Jan Jedlička místo avizovaných informací o jediné nemocnici v okrese pouze vzkázal, že nebude reagovat na nějaké články v novinách. Jako kdyby šlo o nějaké noviny. Samozřejmě jde o nemocnici, o zdravotní péči a tedy o nás všechny a o peníze nás všech.
Jesenická radnice v anketě na listopad pohotově zveřejnila anketu na toto téma. Učinila však ještě jeden nestandardní krok. Dala otázky předem přečíst vedení nemocnice, které je vehementně zavrhlo a přišlo se svými. Ty se nyní nacházejí na stránkách města a šéfové nemocnice tak dostali možnost se seznámit s míněním lidí o sobě, nemocnici a její práci bez toho, aby mohli křičet o manipulaci otázkami. A věru to není lichotivé. V době psaní tohoto článku ( Po 14:54 hod.) bylo odesláno 497 hlasů. Celých 63% občanů jesenické nemocnici nevěří a jezdí jinam, dalších 14 % očekává další pokles úrovně služeb a pouze 12% je spokojeno na základě osobních zkušeností. Celých 14% odpovědělo, že “Nemám osobní zkušenost se službami poskytovanými JN a nemohu se proto objektivně vyjádřit”. Pomineme-li tu hrůzostrašnou nedůvěru vůči monopolnímu dodavateli nemocničních služeb, zastavme se právě u těch, co nemají žádnou osobní zkušenost.
Ono to už tak chodí, že když je člověk zdravý, nemocnici nepotřebuje. Ale mohl by mít alespoň zájem o to, co se v té nejbližší a jediné děje. Pokud nemá, je to jeho problém. Pokud zájem má, má smůlu. Jesenická nemocnice, i když je soukromá, přijímá peníze z veřejných zdrojů ve formě zdravotního pojištění. Každý plátce zdravotního pojištění, a to jsme snad skoro všichni, by tak měli mít právo na informace, co se v ní děje. Zvláště pak, když její majitelé dělají různé majetkové rošády, vesele žádají o další státní dotace a speciální výhody od zdravotních pojišťoven. Navíc díky obstrukcím ze strany majitelů vlastně dodnes není jasné, komu nemocnice patří. A jak známo, pokud není řádný vlastník, není ani řádné hospodaření.
Místo těchto informací se tedy opět dozvídáme - nic. Máme se jak na zámku, ať to trvá věčně! Víme jenom to, co majitelé musí ze zákona zpřístupnit. To je také důkaz důvěry vůči svým zákazníkům. A tyto veřejné informace na první pohled moc potěšitelné nejsou. Místo informací od pramene v konfrontaci s veřejnými listinami se tak dozvídáme, že vlastně není potřeba nikoho informovat. Jinými slovy, vše je při starém. Tedy neděje se nic. Jak ještě dlouho?