Ten pán je už dávno na pravdě boží, ale někteří odborníci tvrdí, že kdyby žil, tak by všechny soudobé šampióny hladce porazil. Představte si, že vážil 163 kilogramů a objem jeho hrudníku činil 152 centimetrů! A jeho biceps? Rovných 50 centimetrů. To je slušné. „Louis Cyr zvedl zády 1952 kg, od země nadzvedl 861 kg a jednou rukou odlepil od země 448 kg. Jednou paží dopravil na rameno sud písku vážící 192 kg!“ píše se na Internetu. Dokonce jsem tam našel i velmi zajímavé srovnání Louise Cyra s dospělým gorilím samcem. Nuže, takový gorilí samec váží zhruba 170 až 250 kilogramů, jeho hrudník má objem 157 centimetrů, biceps 46 centimetrů a předloktí 41 centimetrů. Silák Louis Cyr byl na tom takřka stejně, jen bicepsy měl větší. Myslíte si, že by případný souboj Louise Cyra s gorilou mohl skončit nerozhodně? „Přirozeně, že se pohybujeme v teoretické oblasti srovnávání, protože v souboji s gorilami dokázal zvítězit pouze Tarzan, nicméně jeden příklad pro srovnání bych měl,“ říká autor článku na Internetu. „V ZOO v San Diegu měli v 60. letech zvláštní pružinové zařízení, které po tahu určité síly uvolnilo dvířka k potravě. Představte si, že dvanáct let stará gorila lehce zatáhla prsty jedné ruky za držák – na ukazateli se objevilo číslo 238 kg – a vzala si jídlo, zatímco kulturista Earl Clark nedokázal vyvinout stejnou sílu ani oběma rukama!“ Možná právě teď přemýšlíte, proč vám to vykládám. Chtěl jsem vás jen pobavit a rozptýlit. Vážně, o nic jiného mi nešlo...
Ministerstvo kultury se rozhodlo prohlásit ocelový nýtovaný příhradový most přes řeku Bělou v Jeseníku za kulturní památku. Asi nevíte, o kterém mostu je to tady řeč. Najdete ho snadno. Stačí, když od Jiskry půjdete do Husovy ulice, kde má své luxusní sídlo také naše redakce. Už na první pohled je tento most chloubou města... tedy... pokud si jej vůbec všimnete. Je totiž celkem nenápadný, taková šedivá myška, která davy turistů rozhodně neláká. Chodím po něm každý den, aniž bych si uvědomil, že kráčím po skutečné památce. Jsem holt burák a nekulturní jantar. Skoro jako lidé, kteří mají na svědomí jesenické náměstí. Viděl jsem fotku náměstí z roku 1976. Bylo odporné. A odporné je dodnes. Včetně těch příšerných betonových květináčů, či jak tu hrůzu nazvat. Pamatuji se, jak jsem se kdysi dávno o zkáze jesenického náměstí bavil s archivářem Květoslavem Growkou. Původní historická zástavba na náměstí musela v roce 1964 ustoupit moderní socialistické výstavbě. Rozhodla o tom razítka několika institucí a samozřejmě, především razítko tehdejšího vedoucího stavebního odboru Stanislava Malchera. "Na náměstí tenkrát stál jediný památkově chráněný empírový dům (mimo radnici). I ten musel být zbourán. To byl důvod, proč na Stanislava Malchera bylo v roce 1969 podáno trestní oznámení. Alespoň tak o tom hovoří záznam v městské kronice, kterou psal správce muzea Vítězslav Zeman. Pro objektivitu ale musím říci, že kdyby nerozhodl pan Malcher, učinil by to zřejmě někdo jiný," řekl mi tehdy Květoslav Growka. Škoda, že tehdy nebyl v Jeseníku nějaký silák, který by odpovědné činitele přetrhl jako hady. Ach jo...