Bohužel ta naše je v soukromých rukou. Jako jediná okresní, kde není podobné státní zařízení. A co nám přináší tato republiková výlučnost?
Nic moc. Odhlédneme- li od známých majetko-právních problémů, majitelé nemocnice ani kdyby se rozkrájeli nemohou ve stávajícím zdravotním systému vydělat peníze na potřebné investice. Do technicko - provozního vybavení i do lidí. Nemocnice jednoduše chátrá a mzdy zde rozhodně nepatří k nejvyšším. A z nadšení se dlouhodobě prosperovat nedá. Nový zákoník práce se zákazem obrovského množství přesčasových hodin, který je pro zdravotnictví typický, pak vše dovršuje. Znamená to jediné - omezení objemu zdravotní péče. Ono obecně platí, pokud je peněz málo, musí být méně i služeb, které lze za ně pořídit. Tedy i zdravotní péče. To jen sociální demokraté si myslí, že tomu může být jinak a podle toho to tak vypadá.
Špatně jsme na tom i se specializovanou péčí. Je logické, že jesenická nemocnice nemůže mít podobné technicko-personální vybavení jako větší nemocnice ve vnitrozemí. Pakliže se přihodí něco nenadálého, měla by posílat pacienty, na které nestačí, dále do vnitrozemí. Ty méně akutní sanitkou, ty více vrtulníkem. V zimě či v noci může být problém obojí. Riskují všichni - piloti vrtulníků, pacienti i lékaři. Provizorium už trvá příliš dlouho a Jeseník už téměř deset let marně čeká na plochu pro helikoptéry, kde by bylo možno bezpečně přistávat. Ve dne i v noci. Obdobně je to se zdravotnickou záchrannou službou v okrajových částech okresu. Dnes je na Jesenicku přímo o strach utrpět úraz či onemocnět vážnou chorobou. A bude hůř...
Všichni “vesele” platíme zdravotní pojištění, ale na kvalitě a dostupnosti zdravotnických služeb na Jesenicku to nevidět. Pravděpodobně se tak stáváme, nedobrovolně, občany druhé kategorie. Nemocnice prý vydrží do Apríla. Asi to však nebude aprílový žertík.
Co s tím? Popravdě řečeno nevím. Máme však zvolené zástupce. Asi by to měli za nás vyřešit oni. Asi. Protože i oni mohou skončit v nevybavené chátrající nemocnici. I jim nemusí přistát vrtulník.