Století může být nepatrným zlomkem času z hlediska evolučního či geologického, v měřítku člověka se ovšem jedná o úctyhodnou dobu. Dožije-li se někdo v našem okolí sta let, považujeme jej za úctyhodného šťastlivce, zejména těší-li se stále alespoň rámcovému fyzickému a duševnímu zdraví. (Výjimkou budiž Japonsko, kde stoleté nejspíš poměrně běžně oslovují na ulici “mladíku” starší spoluobčané.) Století jsou zahrnováni květinami a gratulacemi. Tuto sobotu putovaly gratulace Gymnáziu Jeseník. Ač ne člověkem, ale institucí, s gymnáziem bylo během století existence svázáno nepoměrně více lidských životů, než jeden – a možná proto byl o akce spojené s výročními oslavami v řadách veřejnosti takový zájem.
Význam gymnázia jako jediné vzdělávací instituce svého druhu asi netřeba znova vyzdvihovat a rozpitvávat. Zájem veřejnosti ovšem musí pramenit i z něčeho jiného než ze slavnostní podstaty události samotné. Obecně řečeno - školská léta jsou obdobím, které se u většiny z nás pojí s nostalgickými vzpomínkami. Jistě, najdou se lidé, kteří mají dobré důvody k tomu na svá studijní léta vzpomínat s hořkostí či rovnou zapomenout. Pro většinu lidí je však spojení se svou někdejší almou mater otázkou podstatně osobnější. Schválně – provázejí vás stále sny, ve kterých se vracíte na školu? Vracíte se v nich do příjemných i nepříjemných situací spojených s učením? A jak dlouho jste již ze školy pryč? Nehodlám se pouštět do jakýchkoliv psychologických interpretací, ale strohá logika mi hovoří
Dokončení na straně 2
Nostalgii neporučíš
Dokončení z titulní strany
– kdyby období strávené ve škole nebylo důležité, proč by je náš mozek používal jako metaforu?
Byť jsem z jesenického gymnázia pryč zhruba tolik let, kolik jsem na něm strávil, nostalgie se u mě v souvislosti s výročím taktéž ozývala. Nikdy jsem neuměl být fanouškem sportovního klubu, ale ke gymnáziu cítím svým způsobem podobnou náklonnost – mám radost z jeho úspěchů (i v odvětvích, na nichž jsem se nikdy nepodílel), jsem vůči němu blahosklonný až nekritický. Dění na něm mě stále zajímá, i když existuje miliarda věcí, které by mě měly zajímat spíše a přednostněji. Pravděpodobně nebudu jediným absolventem, který je na gymnázium a jeho vývoj zvědav – a dokud budou takoví absolventi existovat, je to jedním z indikátorů, že gymnázium proplouvá dalšími dekádami v tom správném azimutu. Ať jich tedy ještě přibývá!