Hudební kritik Jiří Černý patří asi k nejznámějším a nejuznávanějším publicistům v našich krajích. Který z novinářů se může pochlubit tím, že večeřel s takovými hvězdami, jako jsou například Rolling Stones nebo Pink Floyd? Ostatně, David Gilmour z Pink Floyd byl osobností Jiřího Černého natolik okouzlen, že jej neváhal pozvat do svého "plovoucího" studia na lodi Astoria. Bohužel, dosud jsem nemohl toto pozvání přijmout, přestože mě floydi zvali velmi srdečně, řekl nám Jiří Černý. To víte, jsem novinář na volné noze, nejsem žádný boháč a ubytování v Londýně není právě nejlevnější. A žádat Gilmoura o nějaký nocleh je pod mou úroveň. Ten člověk mě považuje za významného českého novináře a bylo by mi trapné vystupovat v roli chuďase, který nemá kam hlavu složit, vysvětlil. Jiří Černý je nejen vynikající psavec, ale také skvělý vypravěč. Návštěvníky Plíživé Kontra nejvíce pobavil historkou o Václavu Havlovi, který málem prošvihl pražské vystoupení Rolling Stones. Václav Havel byl pozván, aby koncert uvedl a já měl zase uvést Václava Havla. Čekali jsme na svou chvíli v karavanu, který připomínal štábák pro důstojníky. Havel si odskočil na záchod, zatímco my ostatní si povídali. Najednou se ozvalo hrozné bušení. Havel uvízl na záchodě a nemohl se dostat ven. Lomcování klikou i dveřmi nepomáhalo, Václav Havel zoufale bušil, do koncertu zbývalo deset minut a my začali propadat beznaději. Coby doktor filosofie jsem navrhl jednoduše vykopnout dveře, ale to bylo zamítnuto. A najednou se do věci vložila Dagmar Havlová, která je sice hezká, milá, ale pro naši sešlost žádný mimořádný intelektuální vklad neznamenala. A tato dáma vytáhla kapesní nožík, odšroubovala zámek a svého muže vysvobodila. Nebýt její manuální zručnosti, tak by Václav Havel patřil k těm, o nichž se říká, že doslova pros*ali své vystoupení, vyprávěl Jiří Černý. Kdybych tohle prodal Blesku, tak vás všechny mohu pozvat na večeři, dodal se smíchem. Samozřejmě, čtvrteční večer v Plíživé Kontře byl především o hudbě a tak si všichni přítomní s chutí poslechli nové nahrávky Radůzy, Zuzany Navarové, Stinga, Petera Gabriela, Pavly Milcové a mnoha dalších. A také se vzpomínalo, třeba na nedávno zemřelého muže v černém Johnyho Cashe. Celý večer trval něco málo přes tři hodiny a spokojeni byli všichni, včetně Jiřího Černého: Moc se mi tu libí a cítil jsem, že mě tu všichni poslouchali. Rozhodně to nepovažuji za samozřejmost a měl jsem z toho radost, usmál se. Další podrobnosti si můžete přečíst v novém čísle Jesenického týdeníku, který vychází ve středu 29.října.