O hlavách (převážně) telecích
Jako jeden z nejmarkantnějších příznaků nástupu pověstné “okurkové sezóny” v médiích jsou již léta vnímány senzační zprávy referující o zvířatech, která se narodila s nějakým viditelným tělesným defektem, nejčastěji s abnormálním počtem končetin. Vyjma toho, že nabourávají zažitá schémata ze základoškolských učebnic prvouky a matematiky, kupříkladu že “kráva má čtyři nohy a dva rohy”, tkví veškerý jejich další přínos zejména v jejich bizarní ošklivosti - přesto i po nich v období letního sucha novinář rád sáhne. Na tento jev jsem si během týdne znova vzpomněl v souvislosti se zprávou o dvouhlavém teleti narozeném kdesi v Kolumbii, jež mě praštila do očí na jednom zpravodajském serveru.
Bylo by samozřejmě hrubou ignorancí říci, že během letních veder se doma ani ve světě nic neděje - o omylu tohoto tvrzení se ostatně přesvědčí každý, kdo čte v novinách něco jiného než inzeráty. Jednou z hlavních příčin okurkové sezóny je však bezpochyby relativní klid na domácí politické scéně. O politicích se dozvídáme zejména v souvislosti s jejich letními dovolenými - a i o prázdninovém oddychu musí někteří z nich informovat sami (anebo to za ně udělají jejich sluncem a endorfiny oblažené manželky, že ano). Ti, kteří pracují, tak činí tiše a bez rozruchu, zbraně na předvolební šavlovačku se brousí a leští za zavřenými dveřmi politických zbrojnic a jen občas se vyskytně nějaká menší, rychle zamazaná aféra, aby náhodou v kráteru elementárních rozepří nevyhasl oheň a nevychladla síra.
Jakkoli jsem se při čtení zprávy o dvouhlavém teleti ironicky ošklíbal, zpětně mi došlo, že přijdou časy, kdy si na kolumbijského mutanta ještě rád vzpomenu. Co jsou totiž dvě hlavy jednoho telátka oproti tomu přívalu hlav, které zaplaví média na podzim, v čase předvolebních klání.
Pokračování na straně 2
O hlavách (převážně) telecích
Pokračování z titulní strany
V televizních debatách se to bude hemžit samými hlavouny a hlavami pomazanými, kteří se budou dohadovat, kdo je víc padlý na hlavu. Ať už se budou hádat bezhlavě, či s chladnou hlavou, chvíle oddechu budou krátké, předvolební kampaň se rozhodně totiž nedá dělat s rukama za hlavou. Smutným faktem je, že zpravidla vítězí ten, kdo dokáže nasadit svým oponentům na krk psí hlavu a uštědřit jim co nejvíce verbálních pohlavků. Ten, který dokáže zformulovat na hlavu postavené předvolební sliby tak, aby měly hlavu a patu. Ten, který dokáže co nejpočetnější mase voličů splést hlavu. Někteří straničtí leadeři v tomto umění tak vynikají, že pro mnoho voličů je těžké neztratit hlavu a ještě ji využít k přemýšlení.
Taky už vám z toho všeho jde hlava kolem?Mně už rozhodně. Bude tedy nejlepší, když letní lingvistické cvičení oblečené do slušivého žlutého kabátku zakončím přáním pěkné dovolené. Kdy jindy si totiž člověk má vyčistit hlavu?