Odešel dobrý člověk Milan Kuba

V pondělí 9. ledna 2017 se vydal na cestu bez návratu náš dlouholetý spolupracovník Milan Kuba ze Salisova.

Naše redakce má na rozdíl od mnoha jiných široké věkové spektrum redaktorů. Pan Kuba patřil k těm starším, moudřejším, kteří svými mnohaletými zkušenostmi korigoval dravost mládí i pesimismu středního věku. Jako hluboce věřící člověk pak vnášel do redakčního života přiměřenou a respektovanou dávku duchovna, která je v  ateistickém českém prostředí spíše výjimkou.

Dodnes si pamatuji na první setkání s tímto výjimečným člověkem. V dubnu 2006 přikvačil na pomoc redakci volající o pomoc při zpravodajském pokrytí Zlatohorska. Tehdy už jako důchodce pracoval pro nejrůznější organizace, byl aktivní v historických spolcích i v životě praktikujícího křesťana. Měl toho zkrátka hodně a přesto stíhal vše, co redakce poptávala. Přes svůj věk totiž zvládal moderní informační technologie na úrovni, která i u o generace mladších lidí byla spíše výjimečná. Rád a dobře fotografoval, měl přehled i potřebnou chuť na sobě stále pracovat. Poněkud upovídanější psaní kompenzoval nečekanými úhly pohledu a trpělivou, až badatelskou prací nad tématy, zejména pak nad těmi historickými. Jeho loajalita vůči „jeho“ novinám rovněž patřila k jeho starosvětské výbavě. Měl v zásobě řadu historek ze setkávání s redaktory konkurenčních médií, kteří o Jesenicku psali zpoza hor a jejichž lapsusy mu nemohly neuniknout.

„Stará škola“ se projevovala i v redakčním spolunažívání. Úcta k ženské části redakce a jeho džentlmenské chování podpořené společnými čokoládovými a kofeinovými neřestmi mu zajišťovala trvalou popularitu. A on si ji dokázal užívat i v době, kdy se jeho zdraví rapidně zhoršovalo.

Milan Kuba nám odešel ve věku 76 let. Ztratili jsme kolegu i přítele a hlavně dobrého člověka. Zůstane na dlouho v našich myslích, ale díky našemu archívu se s ním čas od času znovu potkáme i na stránkách „jeho“ Jesenického týdeníku. Čest jeho památce. 

(ma)

Na snímku z roku 2012 redaktor Jesenického týdeníku Milan Kuba jako první křtí knihu Josefa Šmoldase (vlevo), kterou drží Dana Zbožínková.