Alkohol je metla lidstva. Vím to moc dobře, mám za sebou těžký víkend a ještě teď trpím delirickými vidinami. Vedle mě sedí slon a kouří vodní dýmku. Já vím, že se o svátcích budete chtít bavit a že zejména na Silvestra plánujete velkolepou pařbu. Ale pamatujte, že střídmost na cti netratí. Ale možná bude lepší, když vám povím nějakou odstrašující historku. Jednu mi vyprávěl můj blízký přítel a současně můj velký učitel: „To jsem ještě studoval na vysoké a bydlel na kolejích. Do pokoje vpadl můj spolubydlící, opilý a zmlácený jako žito. Krev z něj crčela proudem a jeho opuchlá tvář hrála všemi barvami. Celý zděšený jsem se jej zeptal, co se mu to proboha stalo. A on povídá: Vypotácel jsem se z hospody a uviděl policejní auto. Tak jsem šel k němu, zabušil jsem pěstí na střechu a zařval - obušku, z pytle ven! A člověče, ty obušky tam byly čtyři!!“ Děsivé, že? A za to může chlast. Jestli vám to nestačilo, mohu vám říci ještě jeden hrůzostrašný příběh. Je o člověku, v němž alkohol vyvolával stavy nekontrolovatelné agresivity. Těžce na to doplatil. Jednoho letního večera se totiž vyštrachal z lokálu a u východu narazil do vysokého chlapíka. „Neumíš se uhnout, blbče?!“ zaskřehotal a pustil se do něj pěstmi. Dal mu skutečně zabrat, pořádně mu to vytmavil, chlapík šel za chvíli s velkým rachotem k zemi. Ráno se náš boxer velice divil, proč má tak ošklivě pořezané ruce. Odpověď byla prostá. Strašlivě totiž ztloukl plechovou figurínu číšníka, která u vchodu do restaurace zvala kolemjdoucí na speciality šéfkuchaře. Ach ten alkohol....
Jak už jsem napsal, tohle číslo je posledním v tomto roce. A tak si snad mohu dovolit jeden takový malý žertík, který by mi jinak u šéfredaktora neprošel. Nejde o žádný nejnovější fór ze Zlaté mříže, spíše o takovou hříčku, kterou už možná z Internetu znáte. Pokud ne, pak vězte, že v suoivsoltsi s vzýukemm na Cmabridge Uinervtisy vlšyo njaveo, že nzeáelží na pořdaí psíemn ve solvě. Jedniná dleůitžá věc je, aby blyy pnvrí a psoelndí pímesna na srpváénm mstíě. Zybetk mžůe být totánlí sěms, a vy to přoád bez porlbméů peřčetete. Je to potro, že ldiksý mezok netče kdažé pensímo, ale svolo jkao cleek. Zjíamvaé, že? Tady je také odpověď na otázku, proč jsou noviny tak plné překlepů. Pokud autor článku nepoužívá textový editor s možností kontroly pravopisu, tak si překlepu nemusí všimnout ani po trojím přečtení. A zklamat může i jinak geniální korektor. Je také jen čolěvk.
Co zbývá dodat? Snad jen přání krásných a klidných Vánoc. Nehoňte se, nestresujte, nevyvádějte a neblbněte. Na to budete mít v příštím roce času dost. Mějte se přepůvabně a žijte blaze. A kdybychom se snad už neviděli, pak mi dovolte poslední zvolání: „Lidé bděte, měl jsem vás rád! Tedy, alespoň některé z vás...“
(tk)