Komunistická strana Československa a její tajná policie StB byla označena za zločinnou organizaci. Člověk by si řekl, že s komunisty by se tím pádem při správě věcí veřejných nemělo počítat. Místo toho:
první premiér “svobodného” Československa komunista Čalfa
současný premiér České republiky bývalý kariérní komunista Fischer
hlavní reprezentant ČR v Evropské unii bývalý kariérní komunista Fülle.
předseda nejvyššího soudu bývalý komunista Rychetský
soudy jsou prolezlé bývalými komunisty
obě komory Parlamentu ČR jsou prolezlé bývalými i současnými komunisty
prezidentem ČR je člověk, jehož minulost v době totality je zastřena mnoha tajemstvími, a dnes už nepokrytě hájí zájmy cizí mocnosti.
Bývalí komunisté, kteří prý prohráli, jsou ve všech orgánech veřejné správy a na všech úrovních. Byla to opravdu protikomunistická revoluce nebo privatizační puč, jak o tom píše Petr Cibulka? Co nám to přineslo dále?
Vše špatné, co šlo převzít z jiných zemí, jsme s nadšením převzali. Vše dobré jsme odmítli a zavedli třetí cesty, které nestále prohlubují ztráty a krizi společnosti.
Máme svobodu slova, ale drtivá většina občanů se bojí říci nahlas svůj názor.
Máme svobodné podnikaní, které je však natolik podvázáno horou předpisů a úředníků, že se zde podniká stále obtížněji. Podnikatel je pomalu sprosté slovo.
Máme svobodné volby, ale i volební systém, který ignoruje menšinové názory a tím pádem i možnost pokojné změny neutěšených poměrů.
Korupce je natolik všudypřítomná, že už ji ani neregistrujeme.
Máme profesionální armádu s neprofesionálními vojáky.
Vzdělání je degradováno na získání papíru.
Základní, učňovské a střední školství je po opakujících se “reformách” v troskách.
Vysoké školství na svou reformu stále čeká. Studovat může každý, protože je oficiálně “zadarmo”. Hradit ostatní náklady studia však může jen někdo a paradoxně tak chudší platí studium bohatším.
O peníze jde až v první řadě a propadli jsme bezuzdnému konzumu.
Máme nejdražší a nejrozbitější dálnice na světě.
Bez 17. listopadu 1989 by nemohl vycházet Jesenický týdeník.
Přesto všechno se nám daří lépe než lidem v 90 % světa, protože žijeme na dluh. Ale doba splatnosti dluhu jednou přijde a našim dětem bude pravděpodobně hůře, než je nyní nám.