Vůbec se mi nechce představovat jednotlivé kandidáty. To nechť si dělají za své peníze a svým způsobem. Za pozornost však vždy stojí kandidát z Jesenicka. Minule to byl Jiří Krátký, kterému druhé kolo voleb díky svým spolustraníkům uteklo o pár desítek hlasů. V roce 2000 prakticky bezúhonný muž. Dnes člověk, který za 30 dongů prodal svou čest, zájmy města Jeseník i své politické strany. Možná proto dnes sedí v Parlamentu ČR, takových tam je vždycky třeba. Letošní kandidát do senátu a bývalý člen Parlamentu ČR by mohl povídat. Jindřich Němčík v první polovině devadesátých let jasně ukázal, že do správy věcí veřejných nepatří. Člověk soudný by zmizel nadobro z očí těch, kterým se ze své parlamentní lavice vysmíval, a věnoval by se třeba výnosnějšímu obchodu se zbraněmi. A ono přesně naopak. Muž, který zde prakticky nežije, se chce stát senátorem a zastupovat zájmy Jesenicka. Přitom už ukázal, že jeho jediným zájmem je jeho vlastní kapsa. Pro nepamětníky připomenu ambiciózní projekt Jesenicko 2000, který měl katapultovat Jesenicko mezi rozvinutá turisticko - podnikatelská území této země. Nekatapultoval. Projekt se původně jmenoval Program obnovy a rozvoje Jesenicka a podílela se na něm švýcarská firma Synergo, pro kterou pracovali na jedné straně švagři našeho kandidáta do Senátu, na straně druhé dnes už zlikvidovaná firma pana Němčíka. Bublina splaskla. V JT č.24/1996 jsme napsali: “Údajně pětisetstránkový elaborát (pozn.redakce - tehdy nebyl novinářům k dispozici) přišel daňové poplatníky v ČR na 2,5 mil.Kč, ve Švýcarsku pak 380.000 CHF, suma sumárum cca 10 mil.Kč. Komu a čemu tyto peníze posloužily? Čtyři roky ”výměny zkušeností" skončily více než neslavně. Pochyby představitelů samosprávy o využití celého projektu v jeho závěru jsou více než výmluvné. Veřejnost o projektu prakticky nic nevěděla a neví. Mimo jiné i proto, že se jednalo o soukromou iniciativu bývalého poslance Parlamentu ČR pana Němčíka."
Napsali jsme toho mnohem víc. Pro nedostatek místa celý text pověsíme na naše webové stránky. Je však korektní uvést, že jeden přínos tato čtyřletá spolupráce přece jen měla. Městské informační centrum jako vedlejší projekt zřídili a vybavili právě Švýcaři. Centrum funguje dodnes.
Nemyslím si, že by tyto informace měly Jindřichovi Němčíkovi uškodit při jeho snaze zastupovat i občany Jesenicka. Nevěřím totiž tomu, že by upadl v zapomění. Vždyť v roce 1996 se stal celorepublikovou “celebritou”, když při projevu Václava Havla hrál v parlamentních lavicích počítačovou hru. Ne na svém a ne v soukromém čase, ale za peníze daňových poplatníků. MF Dnes, jejíž redaktor jej takto nachytal, jsme tenkrát zaplatili nemalý peníz. Rozhodně však milionkrát menší, než kolik nás všechny už “přínosný” Němčík stál v minulosti či mohl stát v budoucnosti. Je však všeobecně známo, že české voličstvo je splachovací. Takže nakonec proč ne? Nebo naopak?
Miroslav Chovanec